V seriálu Dobré ráno, Brno!, který ČT nedávno odvysílala, je mimořádně nesympatická postava ředitele brněnské ČT. Jak se vám seriál líbil a jak moc patří na obrazovky takové dílo, ve kterém trochu střílíte do vlastních řad?
Seriál se mi moc líbil, skvěle jsem se u něj bavil. Jsem přesvědčen o tom, že podobných kousků bychom potřebovali více. A to, že je tam ředitel brněnského studia určitým způsobem karikovaný, to vlastně splňuje záměr toho seriálu. Dělá si velmi dobrým způsobem legraci z některých rysů fungování médií, včetně médií veřejné služby. Nemám s tím problém a líbí se mi to.
S pořadem Dobré ráno ostatně máte osobní moderátorskou zkušenost.
Ano, i když se seriálem to bezprostředně nesouvisí, to je spíš shoda okolností. Skutečně ale televizní Dobré ráno je moje srdeční záležitost. Jako moderátor jsem do něj nastoupil před 18 lety, pak jsem léta dělal šéfdramaturga zábavné tvorby, do jehož působnosti Dobré ráno také patřilo. Mám k němu vztah i proto, že živé vysílání je královská disciplína, která mě moc bavila. Je to adrenalin, a když to zkusíte, chcete znovu.
Tím se dostáváme k vaší dlouhé televizní kariéře. Jak vás k ní vybavilo studium na naší právnické fakultě?
Uvažoval jsem o žurnalistice, ale měl jsem obavy, že možná nemám dostatečný talent na novinařinu jako řemeslo. Přihlásil jsem se na právnickou fakultu, protože dává člověku znalost různých procesů, jimiž se společnost řídí. Už během studia jsem začal pracovat v médiích a v televizi, rozhlasu nebo agenturách se mi vždycky právničina hodila. Třeba i v tom, že jsem pokrýval dění na Ústavním soudu nebo krimi. Později v manažerské praxi jsem pak mohl uplatnit znalost různých právních principů. Fakulta mě tedy opravdu vybavila, čerpám z toho dodnes.
S MUNI dosud spolupracujete, konkrétně s katedrou mediálních studií a žurnalistiky fakulty sociálních studií. Jak se vaše pouto s univerzitou změní po nástupu do funkce generálního ředitele ČT?
Už asi před dvěma roky jsme se dohodli, že na pravidelnou výuku nemám časovou kapacitu, docházím ale ke kolegům na FSS do blokové výuky, která se týká managementu médií. Spolupracuji i s právnickou fakultou. Kontakt se studenty, s nadcházejícími profesionály v oboru, je neuvěřitelně obohacující a jsem za tuto skvělou zkušenost vděčný.
Teď se to tedy změní, víte už jak? Chtěl byste si něco ponechat?
V úvodní části mandátu generálního ředitele ČT to zcela určitě nebude možné, protože budu muset maximum času trávit v Praze. Až si věci sednou a s novým týmem vedení ČT se podaří etablovat změny, které plánujeme, rád bych se k pedagogické činnosti třeba jen nárazově několikrát za semestr vrátil. Baví mě to. Co v obecné rovině spojuje veřejnoprávní televizi s univerzitami, co mají společného? Prospěšnost je tam vzájemná. Když budu znovu mluvit o žurnalistických oborech, když mají lidé z praxe možnost učit na fakultě, vede to k tomu, že studenti přicházejí do kontaktu s reálným procesem mediální tvorby. My zase získáváme informace o talentovaných studentech, které pak můžeme otestovat v rámci stáží, případně jim nabídnout pracovní příležitost. Je to usnadnění personalistiky, abychom si z potenciálu akademického prostředí vytáhli ty nejlepší do praxe.
Pak je tu představení vědeckých témat široké veřejnosti – role veřejnoprávních médií je zde nezastupitelná, právě pokud jde o pokrytí širokého publika.
V celém akademickém podhoubí je velký potenciál lidí schopných popularizace vědy. Věřím, že i v Brně jsme přispěli k praktickému oživení kontaktů akademických institucí s ČT. Spolu s mým předchůdcem, generálním ředitelem Petrem Dvořákem, jsme se pravidelně scházeli s představiteli univerzit a spolupráci vyhodnocovali. Jejím výsledkem byla řada zajímavých počinů třeba k loňskému výročí narození G. J. Mendela včetně úspěšného seriálu pro děti. Jsem přesvědčen o tom, že potenciál je tu veliký, a chtěl bych navázat na to, co se dosud podařilo.
Ve veřejném prostoru se vede debata o tom, co by měla veřejnoprávní televize dělat – do jaké míry vyrábět vlastní seriály, přebírat různé formáty show, usilovat o práva ke sportovním přenosům. Kudy podle vás vede pomyslná hranice veřejnoprávnosti, která by měla určovat, o co ČT má usilovat a co naopak přenechat komerci?
Portfolio pořadů, které přinášejí veřejnoprávní televize napříč Evropou, je hodně rozmanité a není jednotná šablona. V Česku se mluví třeba o tom, zda by ČT, která není v jednoduché finanční situaci, měla nakupovat drahá sportovní práva, do toho ale vstupuje skutečnost, že český divák je po desetiletí zvyklý na to, že právě veřejnoprávní vysílatel mu nabízí nejvýznamnější sportovní události včetně olympijských her nebo světových šampionátů ve fotbale a hokeji. Jsem toho názoru, že na tuto roli bychom rezignovat neměli, na druhou stranu nám diváci musí odpustit, že nejsme schopni konkurovat třeba při nákupu práv na českou fotbalovou ligu.
Co z toho tedy vyplývá pro vysílací skladbu ČT?
Obecně jsem přesvědčen o tom, že portfolio pořadů, které veřejnoprávní média nabízejí, musí být pestré ze dvou důvodů: Tím prvním je zákon o ČT, který nám ukládá nabízet relevantní obsah všem cílovým skupinám. Tím druhým důvodem, proč podle mě do portfolia ČT patří nejen sport, ale i velké zábavné pořady typu StarDance, spočívá v tom, že tímto způsobem zvyšujeme schopnost oslovovat cílové skupiny, které by si jinak pravděpodobně veřejnoprávního vysílatele spontánně nenašly. Nejde tedy namalovat jednoduchou linii, která vyznačí, že toto ještě veřejnoprávní linie je a toto už není. Mění se to i v závislosti na tom, jak vznikají nové typy formátů, a mění se to i v čase. Nechme se překvapit, co přinesou další roky. Rozhodně to není rigidní záležitost.
Jak se pak jako generální ředitel nastavit, abyste na jednu stranu nestál v cestě něčemu, co televizi posune, ale na druhou stranu také nepustil něco, co by bylo proti poslání ČT?
Věřím, že ti, kteří mě znají za téměř 30 let mé mediální kariéry, nemají obavu o to, že bych selhal v posouzení, zda je daná věc hodná média veřejné služby. Každopádně ale nespoléhám jen na svou hlavu a své myšlenkové či hodnotové nastavení. Televizi chci vytvářet s týmem profesionálů, lidí, jejichž expertizu v jednotlivých oborech považuji za skvělou. Jsem týmový člověk, rád o věcech debatuji a jsem přístupný argumentům druhých, všechna důležitá rozhodnutí konzultuji se svým týmem. Věřím, že se mi podařilo sestavit kvalitní tým, a jsem vděčný za to, že se mnou chtějí spolupracovat lidé, které jsem oslovil.
Oblíbené koníčky: vaření, pes
Nejoblíbenější kniha: Umberto Eco - Jméno růže
Oblíbený hudební žánr: jazz, pop, klasika
Oblíbený film: je jich spousta; z poslední doby „Blízko“ (2022)
