Začátkem nového akademického roku byla publikována rozsáhlá studie OECD Students, Computers and Learning zkoumající zavádění počítačů do škol spolu s jejich vlivem na výkony studentů. V evropských médiích vzbudila tato studie nebývalý rozruch. Pravděpodobně proto, že závěry výzkumu výrazně zpochybnily potenciál zapojení moderních technologií do vzdělávání.
Výzkumný tým došel při zpracování nashromážděných podkladů ke dvěma hlavním zjištěním. Data ukázala, že neexistuje jasná souvislost mezi zaváděním IT do škol a zlepšováním znalostí studentů. Analýza výstupů z provedených testů (PISA) navíc naznačila, že příliš časté používání počítačů může v porovnání s klasickou výukou přinášet spíše horší výsledky.
V návaznosti na výše uvedené vyvstává otázka, jak s publikovanými zjištěními dále pracovat. Opravdu jsou nákupy počítačů, tabletů a jiné techniky do škol plýtváním prostředků? A co vlastně závěry studie znamenají v souvislosti se zapojením IT do výuky?
Odpovědi na tyto otázky je nezbytné vidět v širším kontextu moderně pojatého vzdělávání. Tedy vzdělávání, které je schopné reflektovat potřeby současné společnosti a zároveň umí smysluplně využít dostupné zdroje, a to včetně IT prostředků. Z hlediska vlastního nasazení technologií to pak znamená pochopit jejich reálný potenciál pro zvýšení kvality výuky. A také nutnost adekvátní metodické podpory pro učitele i studenty.
Jedním z problematických bodů studie jsou data, která ukazují míru zavádění IT do škol. Výzkumný tým totiž sledoval pouze množství počítačů, které jsou na každé škole k dispozici. O vlastní způsob využívání techniky či fungování metodického zázemí se výzkumníci dále nezajímali. Z našich zkušeností je to však právě dostupnost a kvalita podpory vyučujícím, která hraje při nasazení IT zásadní roli. A to jak ve smyslu rozhodování o vhodnosti dané technologie pro konkrétní výukovou situaci, tak ve smyslu praktického zvládnutí práce s daným technologickým prostředkem.
Problematický je i způsob hodnocení výkonů studentů v souvislosti s používáním IT. Ty se totiž měřily výhradně na základě tradičních dovedností, jako jsou čtení či počítání. Na jiné aspekty práce s IT se výzkumníci nezaměřovali. Přitom právě rozvoj tzv. nových kompetencí pro 21. století (např. práce v týmu nebo vyhledávání a hodnocení informací) je oblast, kde se role technologií ve vzdělávání ukazuje jako zásadní. Umožňují totiž takové typy činností učitele i studentů, které by jinak byly proveditelné jen těžko nebo vůbec (např. společná tvorba textu či vzájemné hodnocení studentů).
Navzdory uvedeným problematickým bodům představuje studie OECD významný dokument. Znovu totiž oživuje diskusi o smyslu zapojení IT do vzdělávacích procesů. Svými zjištěními potvrzuje, že pouhé zvyšování počtu počítačů ve školách nevede automaticky k lepším výsledkům studentů. Mají-li školy potenciál technologií opravdu využít, je třeba se zaměřit spíše na komplexně pojatou metodickou podporu učitelů a průběžnou evaluaci přínosu IT pro dané vzdělávací cíle.
Autoři působí na v Kanceláři e-learningu Filozofické fakulty MU.
