Fotbal je v Česku spolu s hokejem národní sport. Hlavně ten prvně jmenovaný se hraje i v nejzapadlejších vesnicích. To v Číně je to úplně jinak, organizovat soutěže v tak ohromné zemi je těžký úkol. Jak odlišné oba světy skutečně jsou, poznávalo celý tento akademický rok 18 čínských studentů, kteří v Česku díky stáži na Masarykově univerzitě pískali nižší fotbalové soutěže.
Šestnáct studentů a dvě studentky přijeli z Pekingské sportovní univerzity, se kterou má Fakulta sportovních studií MU partnerskou smlouvu. Na téměř celý akademický rok trvající pobyt se chystali několik měsíců.
„Museli jsme udělat zkoušky z fotbalových pravidel, fyzické testy i zkoušku z angličtiny. Na začátku nás bylo asi sto, připravovali jsme se ve speciální skupině, a nakonec nás vybrali právě 18,“ přibližuje 21letý Xianghao Kong.
V Česku si nechává říkat jednoduše Harry. „Vyslovovat moje jméno v čínštině je pro Čechy složité, tak jsme přešli ve škole se spolužáky na tuhle jednodušší formu. Chápu, jaké to je, já sám nejsem schopný vyslovovat názvy všech vesnic, kde jsem byl jako rozhodčí,“ směje se.
Češi jsou organizovanější a tvrdší
V Brně celý poslední školní rok studoval a o víkendech působil jako rozhodčí v nižších fotbalových soutěžích. Byla to pro něj velká škola. „Soutěže v Česku jsou daleko organizovanější, na všechno máte elektronický systém, kam se zadávají výsledky,“ povídá nadšeně Harry a na mobilu ukazuje screenshot z aplikace, která mu říká, na jakých utkáních se jako sudí podílel, a která ho ještě čekají.
„U nás rozhodčí prostě jen přijde na zápas, odpíská a rozloučí se,“ srovnává student českou fotbalovou realitu s tou čínskou. V jeho rodné zemi se navíc zápasy hrají i v průběhu týdne, ne jen o víkendu, jak jsou většinou zvyklí Češi. Spoustu odlišností pocítil na vlastní kůži i na hřišti. „Češi jsou větší a těžší, což se na hřišti projevuje tak, že do všeho dávají víc síly a jsou tvrdší,“ dává další příklad Harry.

Na zápasy jezdil někdy ještě s dalším ze svých čínských spolužáků, vždycky s nimi ale byl i český sudí. Prostředí na nejnižších českých soutěžích je přece jen specifické, atmosféra se při velké rivalitě rychle vyostří i díky hloupostech a anglicky se člověk ne vždycky domluví. „Je to dvousečné. Na jednu stranu je někdy dobře, že sudí neví, co mu hráči říkají, protože někdy samozřejmě nejdou pro ostré slovo daleko. Na druhou stranu to ale samozřejmě snižuje možnost si některé věci vyjasnit,“ říká Harry.
Za sebou má spoustu milých i náročných momentů. „Spousta hráčů byla moc příjemných. Hned na jednom z prvních utkání za mnou na začátku druhého poločasu jeden z hráčů přišel a říká, tak zatím dobré, co?“
Jiné prý ale byly náročnější. Při jednom z prvních utkání čínský student pískal duel dvou velkých rivalů, kteří se do sebe ostře pustili hned od začátku. „Fanoušci hostujícího týmu po mě křičeli, atmosféra byla celkově špatná a chvilku jsem si říkal, že uteču. Nakonec jsem to ale zvládl. Jen jsem na sebe byl naštvaný, že jsem si to nechal takhle ujet. Byla to ale výborná zkušenost,“ hodnotí Harry.
Odjezd do Česka pro něj velkou výzvou, které se trochu bál, a zároveň ji ale hrozně chtěl podstoupit. A teď při odjezdu říká, že to přesně splnilo očekávání, která měl.
Poprvé, ale ne naposledy
Skupina 18 čínských studentů a studentek je první, která do Brna z Pekingu přijela, neměla by být ale poslední. Další by měly následovat. Na tamější škole totiž zaujal program fakulty sportovních studií, který je asi jediný na světě, na kterém se takto specificky dá připravovat na dráhu sudího kolektivních sportů.
„Tuto sezonu pískali studenti utkání okresní soutěže na Blanensku a Brněnsku, utkání jihomoravských a pardubických krajských soutěží a k tomu ještě žákovské pohárové zápasy na Královéhradecku,“ vypočítává Oldřich Racek, proděkan Fakulty sportovních studií MU, který měl celý projekt na starost.
Působnost stážistů by příští rok měla být ještě větší. „Hlavně v nejnižších soutěžích je rozhodčích nedostatek, takže se nám hlásí další svazy, že by pomoc studentů také rádi využili. Pomáháme jim tak vyřešit docela velký problém,“ těší Racka.