Když přijel do Brna studovat medicínu, bylo Jamalu Ayoubovi jen 17 let. Poprvé v Evropě, poprvé bez své rodiny a navíc v kulturně zcela odlišném prostředí prožíval jordánský student zpočátku těžké chvíle. Během roku a půl se ale adaptoval natolik dobře, že v Brně plánuje zůstat i po dokončení studia.
„Pro medicínu jsem se narodil. Rád pomáhám lidem, rád dělám to nejlepší pro společnost. Navíc je to dobře placená práce,“ říká Jamal o svojí motivaci stát se lékařem.
O Masarykově univerzitě se dozvěděl díky agentuře zprostředkovávající kontakt s evropskými univerzitami na konci svého středoškolského studia v Dubaji, kam odešel ze svého rodného Jordánska. „Podle žebříčků byla Muni ta nejlepší ze všech nabízených alternativ. Doporučil mi ji také o rok starší kamarád, který v Brně už studoval,“ vzpomíná Jamal.
Jeho začátky ale nebyly snadné. „Byl jsem už v mnoha zemích, ale vždy jsem mluvil tamějším obvyklým jazykem – arabsky nebo anglicky. V České republice jsem se poprvé setkal s jazykovou bariérou. Nikdy předtím jsem se navíc o sebe nemusel starat úplně sám a nebyl jsem na to ještě úplně zralý,“ popisuje medik své začátky.
Věk se navíc ukázal i jako formální zádrhel. Protože se v Dubaji vzdělával podle amerického vzdělávacího systému, ze školy vyšel už v sedmnácti letech a nebyl tedy ještě plnoletý. „Nemohl jsem si kvůli tomu sehnat bydlení. Zpočátku jsem tedy bydlel na hotelu se dvěma kamarády z Dubaje, co do Brna také přijeli studovat. Podepisovali za mě některé dokumenty. Bylo to ale fajn, protože jsme si pomáhali ve zvykání si na nový životní styl a kulturu. Měl jsem štěstí, že jsem v tom nebyl sám,“ říká Jamal.
Příjezd do Brna byl totiž kulturní šok. „Všechno je tu jiné. Lidé myslí jinak. Noční život je úplně jiný, u nás nic takového neexistuje. Já navíc ani nepiju alkohol a tady, když jde člověk někam ven, automaticky se vyráží na pivo,“ směje se Jamal.
Na Brně si pochvaluje hlavně jeho obyvatele. „Češi jsou otevření, můžeš si najít kamarády hned, jak vyjdeš ze dveří. Zatím jsem neměl žádný negativní zážitek s lidmi. Brno je navíc velmi přátelské město. Jediná negativní věc, která mě v souvislosti s Čechy napadá, je, že trochu moc pijí alkohol,“ říká Jamal.
Pro život se mu zdá skvělé zdejší počasí. „Mám radši chladnější podnebí. V Dubaji je až 50 stupňů, což se skoro nedá vydržet,“ srovnává. Vyzdvihuje také brněnskou hromadnou dopravu. „Je nejlepší, jakou jsem kdy viděl. Jako student se tady obejdu zcela bez auta, je tu obrovská spousta dopravních prostředků a dobrá dostupnost. V Dubaji se jezdí jen autem nebo taxíkem.“
Studium medicíny hodnotí jako obtížné, hlavně ze začátku. „V prvním ročníku to byla velká zátěž, nebyl jsem zvyklý se tolik učit. Pomohlo mi setkávat se se staršími studenty a zjišťovat jejich metody studia, nechával jsem si od nich poradit,“ vypráví medik. Naopak s jazykem studia, kterým je angličtina, problém neměl vůbec. V dětství Jamal bydlel v Indii a anglicky odtamtud uměl ještě dříve než arabsky.
I když Jamalovi v Brně chybí jeho rodina a jordánské jídlo, vracet zpět do své rodné země se nechystá. Po dokončení studia by rád zůstal v České republice. „Není jisté, jestli dostanu vízum. Pokud ano, chtěl bych tu zůstat. Už znám zdejší zdravotní systém, prostředí, lidi, nemocnici. Pokud ale vízum nedostanu, vrátím se do Jordánska,“ říká o svých plánech.
V budoucnu by se rád specializoval na neurochirurgii nebo ortopedii. „Neurochirurgie je fascinující, je to obor, který stále není úplně prozkoumaný. Co se ortopedie týče, možná to zní zvláštně, ale vždycky mě zajímala mechanika kostí a kloubů,“ přemýšlí Jamal o své budoucnosti.
