Dostat se v Izraeli na medicínu není jednoduché – hlavně kvůli tomu, že univerzity nepřijímají mnoho studentů. Proto je podle Dimitria Vodovozova, Izraelce s uzbeckými kořeny, v zemi běžné, že studenti odcházejí studovat medicínu do zahraničí.
Ani on není výjimkou: poté, co nebyl přijatý na lékařskou fakultu v Izraeli, se rozhodl nevzdat se svého snu stát se lékařem a podobně jako jeho vrstevníci se začal poohlížet po lékařských fakultách v zahraničí.
„Spousta mladých odchází studovat medicínu do Itálie, Moldávie, Rumunska nebo Ukrajiny. Také jsem nad těmito zeměmi uvažoval, ale nakonec jsem se kvůli velmi dobré reputaci Česka v Izraeli rozhodl pro Masarykovu univerzitu. A měl jsem opravdu štěstí, že jsem skončil právě v Brně,“ popisuje Dimitri.
I když student posledního ročníku všeobecné medicíny přiznává, že se ze začátku obával šesti let studia, které měl před sebou, nakonec se s Brnem rychle sžil, a dokonce si ke svému náročnému studiu přibral ještě dvě práce.
Do už tak nabitého rozvrhu plného přednášek, cvičení a učení se na průběžné zkoušení, musel vměstnat čas na práci pro brněnskou židovskou obec, kde pracuje jako pořadatel na nejrůznějších akcích pro místní komunitu, a čas na trénování brazilského bojového sportu jiu-jitsu.
„Takže se vší tou přípravou do školy a prací nemám vůbec čas na nic jiného a nikdy nechodím ven. Dokonce ani do hospody. Na druhou stranu, obě práce jsou zároveň mými koníčky, takže si zase tak moc nestěžuju,“ směje se student všeobecného lékařství.
Čas i na brazilské jiu-jitsu
Jedenatřicetiletý student se v minulosti profesionálně věnoval brazilskému jiu-jitsu a dokonce byl členem izraelského wrestingového týmu. S postupem času ale začal být unavený z neustálých ran do hlavy během zápasení.
„Nakonec jsem zápasení nechal a trénoval jsem sám pro sebe. Když jsem se pak přestěhoval do Brna, myslel jsem si, že už žádný sport dělat nebudu a že jsem s tím skončil. Pak se mě ale jeden z mých brněnských kamarádů zeptal, jestli bych ho mohl trénovat wrestling, a já jsem na to bez váhání kývl.“
Dimitri tak v Brně už více než rok a půl pracuje jako učitel wrestlingu v jednom brněnském klubu a v dalším klubu učí jiu-jitsu. V každém klubu učí jednu lekci týdně, a kromě toho dává také soukromé lekce čtyřem studentům. „Jsem hrozně rád, že můžu předávat zkušenosti dalším lidem a naučit je, jak se ubránit, kdyby je náhodou někdy někdo napadl. Je to velmi uspokojující práce a jsem moc vděčný za to, že mi tuhle skvělou příležitost Brno dalo,“ oceňuje Dimitri.
Po studiu zpátky domů
V létě Dimitri absolvoval povinnou stáž ve dvou izraelských nemocnicích, kde působil hned na třech odděleních: na pediatrii, gynekologii a chirurgii. V září pro Dimitriho začíná poslední rok na Masarykově univerzitě a čeká ho celkem pět závěrečných státních zkoušek. Hotovo by měl mít v zimě.
Po dokončení univerzity se Dimitri plánuje vrátit do Izraele, kde žije jeho manželka spolu s jejich dvouletou dcerou a půlročním synem. „Jedno náročné období mi sice skončí, ale další začíná. V Izraeli mě totiž čeká minimálně půlroční přezkoušení, abych tam mohl pracovat jako doktor, a pak se začnu připravovat na lékařskou atestaci, což zabere minimálně na šest let. Zatím jsem se ani nerozhodl, co bude moje specializace – na začátku jsem chtěl být ortoped, pak jsem ale vážně začal uvažovat nad gynekologií a endokrinologií. Teď jsem zase zpátky u ortopedie, hrozně rád spravuju věci,“ upřesňuje student.
Na novou etapu života už se těší – zčásti i proto, že už nebude muset bydlet kvůli studiu tak daleko od své ženy a dětí. „Také se ale těším, až budu moct pracovat jako doktor. Masarykova univerzita mě na praxi moc dobře připravila, cením si velmi dobré úrovně výuky a jsem moc rád, že jsem se nakonec rozhodl právě pro ni. I když to bylo náročné období, stálo to za to,“ oceňuje Dimitri.
