Přejít na hlavní obsah

Medik z Norska: Brno je můj druhý domov

Rodné Oslo vyměnil bývalý hokejista Simen Brekke na šest let za Masarykovu univerzitu.

O Masarykově univerzitě Simen Brekke slyšel poprvé od norských studentů, kteří v Brně vystudovali medicínu – ti byli se studiem na Muni velmi spokojení a brněnskou univerzitu doporučovali i ostatním. I díky jejich radě se proto norský student rozhodl na šest let vyměnit rodné Oslo za moravské Brno. „Čas tu letí hrozně rychle,“ říká pětadvacetiletý student čtvrtého ročníku medicíny na lékařské fakultě.

První tři roky studia pro něj byly náročnější, protože byly více zaměřené na teorii. „Měli jsme hodně chemie, biologie, biochemie a dalších teoretických předmětů. Tento školní rok už ale rotujeme po brněnských nemocnicích. Co čtrnáct dní se střídáme na nejrůznějších odděleních, například na chirurgii, otolaryngologii nebo na dětském oddělení,“ přibližuje Simen.

Přestože studuje anglický program medicíny, musí spolu se svými zahraničními spolužáky povinně absolvovat osm semestrů češtiny. Je to potřeba kvůli nemocniční praxi a komunikaci s českými pacienty. „Čeština je těžký jazyk, hlavně gramatika. Ale rok od roku se zlepšuju,“ říká student.

Třikrát oblékl univerzitní dres
Češtinu si navíc neprocvičuje jenom ve škole a v nemocnici, ale také třikrát týdně na hokejových trénincích v Rosicích. „Jsem tam jediný cizinec, takže komunikujeme hlavně česky. Spoluhráči mluví hodně rychle a používají spoustu slangových výrazů, občas proto mívám problém s porozuměním. Kolegové anglicky bohužel moc neumějí, čehož jsem si už všiml i u více mladých lidí. Ještě víc mě ale překvapuje to, že Češi nechtějí mluvit anglicky, i když vím, že mi rozumějí a že anglicky umějí. Zbytečně se bojí,“ myslí si mladý hokejista.

Rosický hokejový tým není jediný český tým, ve kterém student medicíny hraje – třikrát také soupeřil v dresu Masarykovy univerzity proti VUT na hokejovém souboji univerzit. „Je to velký adrenalin stát na ledě před vyprodaným stadionem. Nejlepší věc na sportech je právě ta atmosféra,“ popisuje.

Na vyprodané stadiony je Brekke zvyklý ještě z Norska, před pár lety totiž hrával národní hokejovou ligu. „Soutěžili jsme o světový i evropský pohár a cestovali jsme na turnaje různě po světě. Po pěti letech profesionálního hraní jsem ale dostal mononukleózu a rok jsem se léčil. A hned nato jsem si zlomil klíční kost, takže jsem musel s hokejem přestat, i když to byl už od dětství můj sen,“ vysvětluje student.

Půlku poplatků za studium hradí norská vláda
Po skončení své hokejové kariéry si musel najít nové zaměření. „Vždycky mě bavila biologie a chemie a navíc jsem jako kluk vždycky vzhlížel k doktorům, a tak jsem začal uvažovat o medicíně,“ líčí student.

Dostat se ale na medicínu v Norsku pro něj bylo nereálné, kvůli hokeji šla škola stranou. „Studium medicíny je u nás velmi prestižní věc, máme jen pár set míst na celé Norsko a školy přijímají uchazeče s nejlepším průměrem,“ vysvětluje Brekke.

Řada Norů proto míří studovat medicínu do zahraničí. Sice si za studium musejí platit, například na Masarykově univerzitě je to dvě stě padesát tisíc korun za rok, ale norská vláda jim půlku výdajů za školu proplatí, zvládnou-li úspěšně zkoušky.

Pro Norsko je tento systém výhodný – ačkoliv je pro Nory studium doma zdarma, náklady státu na jednoho studenta medicíny se pohybují okolo šesti milionů korun. „Je tedy levnější přispívat nám na studium v zahraničí,“ dodává medik. Podobný systém funguje i ve Finsku nebo Švédsku.

Simen je se studiem na Masarykově univerzitě velmi spokojený. „Prostory fakulty jsou velmi moderní a učí nás skvělí učitelé. V Norsku možná máme trošku modernější systém a výuka je víc orientovaná na řešení problémů, v Česku ale jdou učitelé víc do hloubky, takže se toho naučíme víc,“ hodnotí zahraniční student, který je zároveň ambasadorem lékařské fakulty a odpovídá zájemcům o studium v angličtině na nejrůznější dotazy týkající se studia v Česku.

Po dokončení medicíny se Brekke chce vrátit zpátky do Norska a stát se ortopedem. „Brno mi bude chybět, je to můj druhý domov. Je tu taky skvělá mezinárodní komunita, poznal jsem lidi z celého světa. A taky řadu Čechů. Na nich si cením hlavně skvělého smyslu pro humor. Pořád vtipkují. Chybět mi bude i české pivo, to je velký bonus studia v Česku,“ směje se Brekke.

Hlavní novinky