Studentku evropských studií Emu Zorkóczyovou odjakživa lákala práce v mezinárodním prostředí a diplomacii, což byl i jeden z důvodů, proč vždycky chtěla na Erasmus: aby si vyzkoušela, jak se žije a studuje jinde. Na prvním Erasmu v norském Bergenu se jí ale nakonec líbilo tak moc, že se pak přihlásila ještě na boloňskou univerzitu a následně i do Curychu, kam odjela v půlce září.
„Ten semestr studia v Norsku byla tak úžasná zkušenost, že jsem se po pár týdnech pobytu ve Skandinávii rozhodla, že jeden Erasmus mi nestačí a že pojedu na další. Přihlášku do Itálie jsem podávala dokonce přímo z Norska,“ směje se studentka Fakulty sociálních studií.
V Bergenu byla na jaře 2020, kdy v Evropě zrovna začínala pandemie, ta se však výuky na norské univerzitě příliš nedotkla – škola tam totiž začíná už první týden v lednu, takže většina semestru probíhala klasicky prezenčně. Do online režimu přešla univerzita až v březnu, kdy do konce semestru a začátku zkouškového období zbývaly už jen tři týdny.
„Měla jsem štěstí, že koronavirus můj Erasmus téměř vůbec neovlivnil, protože opatření byla celou dobu minimální. Ve škole to bylo skvělé a moc mě to bavilo, měla jsem samé zajímavé předměty. Poznala jsem také spoustu zahraničních studentů, často jsme chodili na výlety po okolí, ale procestovali jsme i kus Norska, od Stavangeru až po Trondheim. Ta příroda tam je úžasná, všude fjordy, hory a vodopády. Norsko je prostě moje srdcovka,“ říká studentka.
Z Norska se vrátila na konci června a poté v půlce září odjela na studijní pobyt na nejstarší univerzitu světa – na University of Bologna, kde studuje téměř osmdesát tisíc studentů. Univerzita má několik kampusů a fakulta, kde studovala, sídlí v městečku Forli, které leží asi 70 kilometrů od Bologni.
„Trošku mě mrzelo, že nestuduju přímo v Bologni, ale i tak to pro mě byla skvělá zkušenost studovat na tak prestižní univerzitě, která patří mezi TOP 200 univerzit světa. Setkala jsem se tam s velmi zajímavými učiteli, například ruskou zahraniční politiku nás učil velký odborník a nadšenec, který u zkoušky chtěl spoustu znalostí a souvislostí, takže to bylo docela náročné. Ale výuka byla velmi kvalitní, i v jiných předmětech,“ přibližuje studentka.
Ze začátku byla na italské univerzitě hybridní výuka: část studentů byla online a část ve třídě s učitelem, studenti se však museli předem hlásit do systému, aby mohli na přednášku přijít. Po celou dobu museli mít roušky a dodržovat rozestupy. Po prvním měsíci však výuka kvůli zhoršující se epidemické situaci přešla do úplného online režimu.
„Naštěstí jsem ale bydlela se skvělými zahraničními studenty z Kazachstánu, takže izolace pro mě nebyla tak náročná. Taky jsem stihla navštívit několik míst v okolí a byla jsem i na Sicílii, než Itálie úplně uzavřela cestování mezi regiony.“
Emin třetí a poslední zahraniční studijní pobyt v Curychu začal v září. „Jsem moc ráda, že jsem i navzdory covidu-19 vůbec mohla odjet. Erasmus je úžasná zkušenost, která mě jenom utvrdila v tom, že chci v budoucnu pracovat v zahraničí. Tak snad se mi to povede,“ směje se studentka, která v červnu plánuje dokončit své studium na MUNI.
