Kritéria pro výběr lokality dalšího studijního působiště v rámci jednosemestrálního zahraničního studijního pobytu byla pro správného, západem unaveného studenta sociologie poměrně jednoduchá – poznat nespoutanost východních kultur. S obdivovanou Budapeští ovšem naše katedra právě v čase mého výjezdního termínového okna na jeden rok přerušila spolupráci, v Polsku se zrovna nacházela kamarádka a na turecký půlrok jsem si netroufal – vydal jsem se tedy objevovat balkánskost (sic) paradoxně od Brna západně situovaného exjugoslávského malovelkoměsta.
Lublaň a Lublaňané
Hlavní město Slovinska je kompaktním sídlem populačně i rozlohou přibližně o jednu třetinu menším, než je Brno. Jeho dominantním bodem je kromě nově dostavěného hradu pochopitelně samé centrum města vinoucí se kolem řeky (říčky) Lublanice. Vzdálíme-li se však od nevelikého středu určeného karlovarsky malebným nábřežím, zástavba města, na začátku 19. století postiženého zemětřesením, je tvořena spíše kombinací menších obytných domů a poválečných sklobetonových budov balkánsko-socialistického střihu.
Urbánní východnost ovšem z města nakonec nečpí: poté, co ji poznáte, zjistíte, že Lublaň je rakousky harmonickým místem fádní čistoty a otravné precizní funkčnosti.
Tomuto zdlouhavému popisu ambivalence fyzického prostředí přitom s jistou mírou abstrakce odpovídá i moje zkušenost se Slovinci samotnými. Po svém příjezdu a vstupu do dvoumístného pokoje na koleji, kde jsem se ubytoval, jsem ze strany místnosti patřící (nepřítomnému) spolubydlícímu čelil náporu nepořádkové směsi sportovních propriet, hygienických potřeb a sady papírových, spoře oděných žen vylepených po zdech.
Oproti očekávání však do místnosti vstoupil podsaditý, mírný a pohodový jedinec ochotný mě uvést to života. Přestože se zdá, že se slovinští studenti prsí svojí frajerskou teplákovou kulturou a ven nezřídka vyráží ve sportovním, nejde o rázné suverény, ale o kulturní bytosti stahující se každý víkend z kolejí a privátů domů za rodiči.
Pohoda a vyrovnanost přitom není rysem pouze studentstva. Pro potvrzení dojmu o přítomnosti spojení člověka „západního“ a „jihovýchodního typu“ v jednom Slovinci můžeme vyrazit kamkoliv ven do města. V Lublani lidé nikam nespěchají – pakliže nejedou na bicyklu, v klidu a spořádaně jdou.
Pohoda přitom nedefinuje pouze jejich cestu ze zaměstnání, obecně totiž lze říci, že s nadhledem přijímají i svůj pracovní úděl. Drtivá většina obyvatel navíc suverénně ovládá cizí jazyk. V bezcitné snaze vykroutit se z případné finanční ztráty jsem se jistému bezdomovci omluvil, že mu nerozumím, neboť pocházím z ciziny. Vytříbenou angličtinou mi však domluvil a záhy přijal i menší dar.
Realita možnosti pohodlně se domluvit však měla negativní dopad na moji zdrženlivou touhu naučit se další jazyk. Rovněž sama univerzitní výuka příliš náročná nebyla. Standardně opožděně začínající povšechné kurzy („na pohodu“ příchozích lektorů) sociálních věd probíhaly zcela dle typických erasmáckých schémat: jeden z kurzů byl zakončen formou „položte si otázku a tu zodpovězte“.
Do Slovinska za jídlem
Jednou z nejhodnotnějších aktivit se nejen pro mě stalo každodenní restaurační stravování. Do Slovinska totiž studenti jezdí za jídlem: místní nevyužívají menz (jež neexistují), nýbrž nabídky velkého počtu pohostinství, která za státem silně dotované ceny vysokoškoláky stravují. Očekávané a již tak dostačující kombo polévka plus hlavní jídlo je však doplněno dvěma dalšími chody, povětšinou salátem a sladkým zákuskem. Otázky, kdo se kdy, kde a za kolik přejedl, se tak staly oblíbeným diskuzním námětem pro chvíle výtahových mlčení.
V kontextu mého výše zmíněného pojetí hybridity slovinské kultury pak nepřekvapí, že slovinská kuchyně nepřináší žádný národní pokrm. V restauracích vládnou špagety a pizza, pljeskavica či vídeňský řízek. V tomto duchu poskytuje Slovinsko ideální základnu pro poznávání okolních kultur. Zároveň je samo zcela rozhodně nádhernou zemí s krásnou přírodou a jinými místy stojícími za návštěvu. Jen v mých očích stojí trochu nevýrazně na pomezí jiných kultur.
Michal Jašek,
student Fakulty sociálních studií MU
