Student

„Investovat peníze do zahraničního vzdělání se vyplatí,“ říká studentka mezinárodních vztahů a evropských studií na fakultě sociálních studií Barbora Vágnerová. Uprostřed svého magisterského studia se chopila možnosti jít studovat do zahraničí roční studijní program zaměřený na problematiku lidských práv – European Master in Human Rights and Democratisation. Investice do takového vzdělání se podle ní rozhodně vyplatí, protože otevře dveře ke stážím a získání potřebné praxe.

Druhý ročník filmového festivalu Cinema Mundi se uskuteční 2. až 9. března v kině Palace Cinemas ve Velkém Špalíčku. Hlavní programová sekce představí stejně jako vloni ty nejlepší celovečerní filmy uplynulého roku z přibližně šedesáti národních kinematografií světa.

Pamatuju si vyprávění o Kanaďance, pro kterou byl kulturní šok po příjezdu do Česka tak silný, že tady nevydržela ani týden a obrátila se čelem vzad. Protože moje povaha je nastavená spíš tak, že jsem spokojenější, když se spálím o horký hrnec a sám zjistím, že není radno na něj sahat, než abych dal na radu zkušenějších a držel se od něho dál, tohle povídání mě neodradilo, ale naopak prohloubilo moji zvědavost. Hrnců, ve kterých se vaří docela jiná kaše než u nás, je po světě dost a dost. Já jsem si nakonec vybral rovnou ten nejlidnatější.

„Jedu na Erasmus do Oxfordu.“ Sdělení, na které většina studentů a vrstevníků reaguje překvapeně a s velkým úžasem. Nabídku studovat na jedné z nejuznávanějších a nejznámějších univerzit světa však nabízí obor Českého jazyka a literatury Filozofické fakulty MU již druhým rokem.

Neuplyne ani den, kdy by se o univerzitách nepsalo či nereferovalo v celostátních denících a televizích. Kauza plzeňské právnické fakulty, školné, zápisné, uplatnění studentů, fungování vysokých škol. To jsou témata zmiňovaná nejčastěji. V listopadu se řešila také v aule fakulty sociálních studií. Na debatě Co je to univerzita, prvním dílu plánovaného diskusního cyklu Role univerzity v 21. století.

Letos v zimě se začala psát jedinečná kapitola mého nejenom studentského života. Na půl roku se mým přechodným domovem stala země tulipánů, větrných mlýnů, sýra a nekonečné roviny.

Měsíc před zkouškou: Medici se učí, právníci paří. Týden před zkouškou: Medici opakují, právníci paří. Večer před zkouškou: Medici jdou spát, právníci hledají skripta. Hodina před zkouškou: Medici v klidu čekají na zkoušku, právníci se modlí. A v nebi si povídá Bůh se svatým Petrem: „Modlí, říkáš? Tak jim tu zkoušku dáme…“

17. listopadu 1939 byly v Protektorátu Čechy a Morava uzavřeny všechny české vysoké školy. Ve stejný den letos v podvečer vyrazilo do ulic několik stovek studentů, vybavených svíčkami a lampiony, aby si události připomněly.

Novinkou překvapila knihovna fakulty sociálních studií. Pro vyřizování telefonních hovorů pořídila telefonní budku. Uživatelé si teď mohou zatelefonovat přímo v prostorách knihovny.

Sedím ve vlaku, minula jsem Prahu, Drážďany, pohodlně přestoupila v Berlíně… Během cesty se krajina pomaličku mění, jak se přibližuji k Baltu. Pastviny s líně se pasoucím dobytkem se střídají s malými nádražími s nekonečně dlouhými nástupišti. Mám pocit, že na vědeckou stáž jedu až na konec světa. Je to však omyl – mířím přímo do jeho středu.

Na tu situaci se dá reagovat různě. Jen si to představte. Stojíte na tramvajové zastávce a k čekajícímu vedle vás se najednou někdo zezadu přiblíží a přejede mu kartáčkem po krku. Někdo se vyděsí a čeká, kdy „násilník“ přiskočí i k němu, a někdo se rozesměje. Do druhé kategorie patří hlavně ti, kteří vědí, o co jde. Že se tady zrovna odehrála vražda ve hře jménem Assassin a člověk, který čekal na tramvaj, ze hry právě vypadl.