Zhruba dvě desítky exponátů z paleontologické sbírky Ústavu geologických věd Přírodovědecké fakulty MU prošly v uplynulých měsících restaurováním. Byla mezi nimi i jedna z nejvzácnějších a současně nejohroženějších fosilií, 3,4 metru dlouhý ichtyosaurus. Vodní plaz, který vzhledem připomínal dnešní delfíny, žil v druhohorách, tedy před zhruba 240 až 90 miliony let.
Fosilie ichtyosaura i s dalšími exponáty, převážně fosiliemi z německého naleziště Holzmaden, se v uplynulých letech kvůli rekonstrukci fakulty několikrát přesouvaly a byly uložené i v prostorách s vyšší vlhkostí. To se na nich negativně projevilo a některým hrozilo i zničení. Ústavu se podařilo získat z Fondu rozvoje MU peníze na jejich zrestaurování a konzervaci.
S exponáty pracoval restaurátor Václav Sloup. „Velmi záleží na hornině, v níž zůstaly pozůstatky živočichů či rostlin zakonzervované. Fosilie z Holzmadenu jsou uloženy v černě zbarvených břidlicích, v nichž při kontaktu se vzduchem a především vlhkostí začne krystalizovat pyrit, což způsobuje roztrhání a odpadávání původních fosilizovaných částí. Právě to exemplářům hrozilo,“ uvedl.
Nejdříve proto musel ošetřit horninu, v níž jsou fosilie uložené. Nutné bylo především zastavit oxidaci. „Její následky odstranit neumíme, ale dokážeme kámen chemicky stabilizovat a pak jej zrestaurovat tak, aby vypadal nepoškozený. Je tedy třeba domodelovat odlomené kousky, vyplnit trhliny a vyretušovat poškozená místa,“ popsal část své práce.
Pak následuje práce na samotných pozůstatcích živočicha či rostliny, které restaurátor opraví, a poté vše zakonzervuje. Používá při tom speciální metodu, která zpevní povrch fosilie a zabrání pronikání vlhkosti dovnitř, zůstane ale prodyšná.
Sloup zdůraznil, že veškeré zásahy musí provádět tak, aby byly rozpoznatelné a odstranitelné. Důvod je jednoduchý, najdou-li se v budoucnu lepší metody, je třeba, aby se současné opravy daly odstranit a fosilie opravit lépe.
Při práci s exponáty Přírodovědecké fakulty MU se Sloup inspiroval v materiálech Národního muzea o konzervování podobných vzorků a především prací německých odborníků, kteří už mají s konzervací fosilií z lokality Holzmaden známé asi dvě stě let dlouhodobé zkušenosti.
Při restaurování se mu podařilo udělat i několik objevů. U velké fosilie ichtyosaura odkryl obsah žaludku a odhalil několik dalších drobných fosilií uvnitř kostry a kolem ní, které před rekonstrukcí nebyly rozeznatelné. Další restaurovaným kusem byl druhohorní mořský krokodýl. U něj Sloup odhalil původní části kostry hlavy, o níž se dříve soudilo, že byla celá domodelovaná. Na původní čelisti našel i velmi dobře dochované zuby.
„Nejvýznamnější pro mě byl nález cedulky s podpisem preparátora na exempláři lilijice. Pochází z roku 1912 a je podepsána Bernhardem Hauffem, což je zakladatel muzea v Holzmadenu a významný konzervátor. Je pro mě záhadou, jak se jeho práce dostala do Brna,“ podotkl Sloup.
Nela Doláková z ústavu geologických věd uvádí, že do sbírek Přírodovědecké fakulty MU, které byly založeny krátce po vzniku univerzity v roce 1919, přešly některé exponáty z německé techniky v Brně. Mezi nimi byly právě vzorky z této lokality. Paleontologická sbírka slouží především studentům, kteří se na exponátech učí nejen o živočiších nebo rostlinách z minulých geologických období, ale i o procesech, které vedou ke vzniku fosilií, a o prostředí, které v místě výskytu zkamenělého organismu panovalo.
„Například černě zabarvený sediment, v němž je uložen náš ichtyosaurus, svědčí o tom, že šlo o prostředí bez kyslíku, kde nebyli žádní predátoři či organismy, které by rozkládaly organickou hmotu. Proto zůstala kostra zachovaná téměř celá,“ uvedla Doláková. Sbírku využívají také odborníci zabývající se výzkumem fosilií a slouží i pro prezentaci ústavu geologických věd.
K takto rozsáhlé restauraci došlo poprvé od založení sbírky. Konzervace by měla prodloužit její životnost o další desítky let.
