Vytvořit instituty, které by zastřešovaly doktorské programy na fakultách, víc dohlížet na pokroky ve studiu a vědecké práci doktorandů a hledat ty nejlepší doma i v zahraničí - tak vypadají některá z doporučení, která letos dali Masarykově univerzitě členové její Mezinárodní vědecké rady (ISAB).
Při své třetí návštěvě univerzity, kterou absolvovali koncem minulého roku, se už začali věnovat konkrétnějším otázkám. „Po obecnějším charakteru předchozích jednání jsme si řekli, že bude lepší zaměřit se na nějaké konkrétní téma. Už dříve jsme zaznamenali, že je na univerzitě vysoký počet doktorandů a zároveň vysoké procento z nich studia nekončí a často jim to zabere více času, až osm let. Chtěli jsme se tedy zjistit, proč se to děje, a podívat se na to, jak by se daly doktorské studijní programy organizovat efektivněji,“ popsala letošní setkání rady její členka Marie-Janine Calic z Ludwig Maximilian University v Mnichově.
Mezinárodní vědecká rada ocenila, že se univerzita snaží zavádět její opatření a také fakulty se již snaží omezovat počty doktorandů a některé například přistoupily ke sloučení několika doktorských studijních programů a revidovali pravidla pro přijímání zájemců o studium. Podle ISAB je ale doktorandů stále hodně a fakulty by se měly ještě více soustředit na slučování programů.
„Doktorské studium má poskytovat širší vzdělání než jen v dané úzké specializaci, a to je možné jen v dostatečně velkém programu, v němž mohou studenti z příbuzných oborů aktivně spolupracovat, a to nejen v akademické rovině,“ píše se v doporučeních rady.
Calic zdůraznila, že je potřeba se dívat také na motivaci studentů. U řady z nich totiž není zcela jasné, jaké jsou jejich důvody pro pokračování ve studiu. Často totiž mají jiné zaměstnání a mohou mít i jiné cíle, než se stát vědcem či akademikem. „Tomu se dají přizpůsobit i programy, mohou tu být čistě vědecky zaměřené a pak také další, které budou mít více praktický charakter pro lidi, kteří chtějí budovat kariéru jinde a očekávají od studia něco trochu jiného, než čistou vědu,“ řekla.
Členové rady také navrhují, aby některé fakulty zvážily v rámci takových programů udílení jiných titulů než PhD. Mohou zvolit třeba titulování doktor pedagogiky, sportu nebo byznysu.
Rada přišla také s nápadem, že by měla univerzita vytvářet instituce – takzvané Graduate schools, které by koordinovaly doktorské programy, garantovaly kritéria přijetí a závěrečných prací, hlídaly pokroky ve vědecké práci doktorandů a další věci tak, aby byly v rámci fakulty jednotné. Zároveň by organizovaly kurzy měkkých dovedností jako vědecké psaní, vědecká etika či prezentační dovednosti a také školení pro vedoucí studentů a mohly by se soustředit také na prezentaci programů a hledání špičkových studentů.
Kontrola práce doktorandů
Důležitá je podle panelu zahraničních odborníků také průběžná kontrola práce doktorandů, kteří by měli v prvních letech studia před komisí obhajovat svůj projekt i části dizertační práce.
„Víme, že to není snadné, že existují problémy s financování doktorského studia a řada studentů si musí vydělávat na živobytí. Bylo by ale dobré mít nějaký jednotný systém financování, který by dal zájemcům o studium jistotu dostačujícího příjmu a tedy možnost věnovat se naplno výzkumu a studiu. Často je také problém vysoká výuková zátěž doktorandů, kteří pak nemají čas na vědeckou práci, a jejich studium pak trvá dlouho nebo jej přeruší,“ přiblížila další z diskutovaných otázek Calic.
Rada do svých doporučení zahrnula i to, že doktorát by měl být dokončen ideálně do čtyř let a učitelské povinnosti doktorandů by neměly za toto období přesáhnout 150 hodin. Pokrok ve studiu a vědecké práci by se pak měl využívat také pro hodnocení výkonu vedoucího daného studenta.
Stejně tak se musí podle členů rady sledovat výkon jednotlivých doktorských programů, pravidelně hodnotit kvalitu publikací, poměr nedokončení studií, dobu trvání studia i uplatnění absolventů.
