Mikuláš Bek, prorektor pro strategii a vnější vztahy Masarykovy univerzity
Restriktivní rozpočtová politika státu má v tomto roce na rozpočet univerzity menší dopad, než jsme se v loňském roce obávali. Zřejmě půjde o pokles normativního financování v řádu několika procent, což není důvod k radosti, ale ani k panice. Univerzita však dnes čelí, pokud jde o financování, dvěma vážným problémům. Prvním je výrazný pokles prostředků vynakládaných státem na jednoho studenta, tím druhým extrémní posilování podílu účelových (projektových) prostředků v rozpočtu univerzity oproti prostředkům normativním. Oba problémy jsou důsledkem dlouhodobých trendů státní vysokoškolské politiky (nebo možná její absence) a univerzita jim sama může čelit jen zčásti – dalším hledáním vnitřních rezerv v efektivitě či určitým přerozdělováním prostředků a dotováním nepřímých nákladů projektů z normativních složek rozpočtu. Stát přitom dlouhodobě vynakládá na vzdělávání i výzkum méně, než je obvyklé v rozvinutých zemích. Dovolím si říci, že vzhledem k této politice si Masarykova univerzita, pohlédneme-li například na vývoj mezd, nevede špatně. Je to však vykoupeno extrémní administrativní zátěží akademických pracovníků související s převažujícím projektovým financováním a snižováním kvality výuky příliš vysokým počtem studentů připadajících na jednoho učitele. Univerzita by měla vedle hledání vnitřních rezerv aktivně ovlivňovat současnou diskusi o diferenciaci českého vysokého školství i jeho financování a usilovat o to, aby získala v systému českého terciárního vzdělávání pozici odpovídající jejímu výzkumnému zaměření.
Jak se kandidáti na rektora staví ke škrtům ve financování VŠ
Strana 2 z 6
