Jiří Zlatuška, děkan Fakulty informatiky Masarykovy univerzity
Škrty samy o sobě nemusí znamenat katastrofu, pokud univerzita dokáže veřejnost a jejím prostřednictvím i politiky přesvědčit o svých kvalitách ve srovnání s běžným standardem. Když jsem v roce 1998 nastupoval jako rektor univerzity po pověstných Klausových balíčcích, platil několik let téměř úplný stop stav růstu a vyloučeny byly výraznější investice. Přesto se podařilo nejen konkrétními plány získat podporu Evropské investiční banky výstavbě bohunického kampusu, ale i výrazně zlepšit mzdové podmínky na fakultách. Váha toho, co univerzita veřejnosti sdělovala, napomohla například zavedení ubytovacích stipendií ministerstvem nebo účelných změn v pravidlech, která zákon stanoví pro hospodaření vysokých škol.
Dnes si s sebou univerzita nese závazek společenské odpovědnosti a povinnost hledět ve vlastním působení i na zájmy prospěchu obecného vědního prostředí v České republice. Musí se vyrovnat s důsledky politických „reformních“ kroků, které byly na domácích i zahraničních fórech podrobeny odborné analýze a kritice a které vědě a výzkumu prokazatelně škodí. Musí usilovat o korektní a odborně opodstatněnější přístup k hodnocení výsledků jak navenek, tak uvnitř. Musí výrazně pracovat na nápravě poškozených vztahů s Akademií věd, kde má víc společných zájmů, než s řadou soukromých nebo regionálních vysokých škol. Nelze dopustit ani to, aby pokřivené metody hodnocení výsledků stavěly do antagonistické pozice společenskovědní disciplíny a disciplíny přírodovědně-medicínské. Tyto problémy vidím jako podstatnější, než jen dobový kolorit vládního šetření.
Jak se kandidáti na rektora staví ke škrtům ve financování VŠ
Strana 6 z 6
