Jiří Matoušek byl renesanční osobností, která v sobě spojovala široký vědecký záběr a nespornou odbornost s kulturním rozhledem a hlubokou lidskostí. Vážený svými kolegy a milovaný svými studenty, odešel náhle uprostřed své práce dne 12. dubna 2011, týden po svých 81. narozeninách.
Jiří Matoušek se narodil 4. dubna 1930 v Příbrami. Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství v Praze, Vojenskou akademii v Praze a Vojenskou technickou akademii v Brně, kde také od roku 1954 působil nejdříve jako odborný asistent a poté ve funkci vedoucího oddělení.
V roce 1989 byl Jiří Matoušek ve funkci plukovníka v záloze uvolněn z Československé lidové armády a dále působil jako vedoucí vědecký pracovník ve Výzkumném středisku Československé akademie věd pro otázky míru a odzbrojení v Praze. Zároveň byl expertem Federálního ministerstva zahraničních věcí pro odzbrojení, členem Československé delegace na Konferenci o odzbrojení v Ženevě a účastníkem dalších odzbrojovacích jednání. Od roku 1990 přednášel jako hostující profesor na International Institute for Peace ve Vídni, a jako externí profesor toxikologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Profesor Matoušek stál za založením obnovené Chemické fakulty na Vysokém učení technickém v Brně, kde do roku 2000 působil jako ředitel Ústavu chemie a technologie ochrany životního prostředí.
Od roku 2001 až do své smrti pak Jiří Matoušek pracoval v Centru pro výzkum toxických látek v prostředí (dříve Výzkumné centrum pro chemii životního prostředí a ekotoxikologii) Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně jako uznávaný expert a pedagog. Přednášel v kurzech Vojenské chemie, toxikologie a ochrany proti vysoce toxickým látkám, Speciální toxikologie a Chemických zbraní a odzbrojení. Profesor Matoušek byl aktivně zapojen do expertního řešení problémů a havarijních situací v chemickém a petrochemickém průmyslu spojených s únikem toxických látek a do technologií nakládání s odpady. Zabýval se rovněž otázkami trvale udržitelného rozvoje s důrazem na chemii a technologii ochrany životního prostředí a další globální problémy, včetně mezinárodní bezpečnosti, ochrany proti zbraním hromadného ničení, odzbrojení, konverze, verifikace, civilní ochrany, záchranných služeb, krizového řízení a terorismu. Podílel se na několika desítkách projektů mezinárodních vládních (NATO-SC, NATO-CCMS, EU) a nevládních organizací (WFSW, INES, Pugwash Conferences, Dublin Committee), prestižních mezinárodních a zahraničních ústavů a institucí (SIPRI Stockholm, IIP Wien, UNIDIR Genéve, AFES-PRESS Mosbach, GSF München, Ev. Akademie Loccum, Univerzity Bochum, Budapest, Uppsala). Za své zásluhy získal 18 státních a vojenských vyznamenání národního a celosvětového významu.
