Na stránkách Nature News se v lednu objevil článek, který pod názvem Toxické problémy západní Afriky rozebírá možné zdroje tzv. polychlorovaných bifenylů (PCB) na tomto kontinentě. PCB jsou zrádné především proto, že jejich akutní toxicita je sice nízká, ale vzhledem k jejich schopnosti dlouhodobě setrvávat v prostředí a akumulovat se v živých tkáních může být nebezpečné i pravidelné vystavení nízkým dávkám.
Komentář na Nature News se vztahuje k publikaci, která právě vychází v prestižním časopise Americké chemické společnosti Environmental Science & Technology a popisuje hladiny těchto látek v ovzduší naměřené během výzkumné plavby podél západního břehu Afriky. Podrobně přitom rozebírá otázku zdrojů, protože PCB jsou především průmyslové chemikálie a v regionech s málo rozvinutým průmyslem jsou jejich zvýšené hladiny překvapením.
Autor Nature News Daniel Cressey se proto obrátil s prosbou o komentář na Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí Masarykovy univerzity, které studium zdrojů těchto látek a jejich chování v prostředí včetně ekologických a humánních rizik řadí mezi své výzkumné priority. Ze zkušeností centra vyplývá, že pozaďové oblasti jsou v Africe skutečně méně kontaminované než v Evropě, ale hladiny PCB v ovzduší velkých aglomerací jsou přinejmenším srovnatelné. Je třeba vzít v úvahu, že PCB neunikají do ovzduší jen z průmyslových zdrojů, ale i ze zdrojů rozptýlených, jako jsou stavební a izolační materiály, nátěry nebo stará elektrická zařízení.
V současné době řeší centrum ve spolupráci s řadou afrických zemí dvouletý projekt Programu pro životní prostředí OSN finančně podporovaný EU, který je zaměřený právě na zdroje, trendy a rizika spojená s toxickými látkami na tomto kontinentu. Jeho výsledky upozorňují nejen na problém průmyslových chemikálií, jako jsou polychlorované bifenyly, ale také na vysoké hladiny pesticidů (zejména DDT), které se v Africe používají v boji proti malárii, nebo polychlorovaných dioxinů a furanů, které jako produkty spalování dosahují enormních koncentrací zejména tam, kde k běžné rutině patří otevřené spalování zemědělských zbytků nebo komunálních odpadů.
V celém projektu je přitom klíčové zapojení místních vědců a institucí, které mají zájem nové poznatky dále využívat pro zlepšení managementu chemických látek v jednotlivých zemích, takže je velká šance, že nezůstane jen u jejich publikace ve vědeckých časopisech.
Více na http://www.nature.com/news/2011/110120/full/news.2011.35.html
nebo viz Gioia, R. et al. Environ. Sci. Technol. doi:10.1021/es10525239 (2011).
Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity
