Finanční stabilita
Když se na podzim loňského roku objevily zprávy o krácení letošního rozpočtu na vysokých školách, začalo se u nás na univerzitě mluvit o dvacetiprocentním poklesu, o neschopnosti platit závazky, o finanční krizi, o dramatickém pádu mezd na fakultách. Jeden kolega mi tehdy napsal, že počítá s meziročním poklesem své mzdy o 15 procent, ale nechce, aby to bylo o 25. Nejspíše to odráželo náladu mnohých. Nikoli však realitu.
Připomeňme si, že loni tvořila normativní část už jen 41 % neinvestičních příjmů univerzity. Dalších 32 % rozpočtu vytvářely účelové dotace, tedy to, co někde na základě svých aktivit, svých projektů získáme, a dalších 27 % představovala hospodářská činnost. To znamená, že snížení příspěvku se dotýká jen čtyřicetiprocentní části našich neinvestičních výnosů. Všechno ostatní je velmi rozrůzněné, tyto prostředky (skoro 60 %) přicházejí z velkého množství nejrůznějších zdrojů – a to je jejich obtíž, ale i výhoda. Není pravděpodobné a vlastně ani možné, abychom je jednorázově nebo na základě nějakého politického rozhodnutí přestávali zničehonic získávat. V této komplikovanosti, když ji umíme dobře využívat, je současně skryta síla univerzity, o níž bychom měli vědět. Jsme samozřejmě v jistém smyslu závislí na státě, vždyť 73 % neinvestičních výnosů máme z veřejných zdrojů, ale tyto příjmy jsou rozloženy a přicházejí mnohými cestami. Nejsme už tolik závislí na jednom, hlavním zdroji, kterým je příspěvek. Proto jsme do jisté míry imunnější vůči špatným politickým rozhodnutím v této oblasti. Avšak i když zůstaneme u základní normativní dotace, jsou změny, které se s ní dějí, pro nás zvládnutelné, ať jsou prováděny jakýmkoli směrem. (Nehovořím samozřejmě o celkové výši, ta je pro celý systém terciárního vzdělávání důležitá, ale o metodice rozdělování mezi jednotlivé vysoké školy.) Nedávné zavedení nejrůznějších kvalitativních kritérií – nejde jen o zohlednění výsledků výzkumu, ale i o započítávání mobilit, zaměstnanosti absolventů apod. – mělo pro MU nakonec pozitivní dopad. Zatímco celkový meziroční pokles příspěvku v ČR je téměř 5 %, Masarykova univerzita dostala letos „jen“ o necelá 3 % méně než v loňském roce. Právě proto, že uplatnění kvalitativních kritérií nebo jakýchkoli výkonových hledisek je pro nás nakonec vcelku výhodné.
Aby mi bylo dobře rozuměno, nehodnotím nyní kvalitu ani vhodnost zavádění různých kritérií do rozdělování finančních prostředků mezi vysoké školy. Netvrdím ani, že jiná vysoká škola není v lecčems lepší a nezískává více. Propojuji pouze informace o výkonu MU s informacemi o rozdělování financí a připomínám nám všem, že protože děláme skoro všechno a jsme ve všech činnostech minimálně mírně nadprůměrní, tak jakékoli změny ve financování zohledňující kvalitativní kritéria nám s velkou pravděpodobností přidělí více, než bude mít průměr. Pokud se takovými kroky pozvolna realizuje diferenciace vysokých škol, bude MU vždy mezi těmi, kteří získávají – a může to využít pro svůj rozvoj. Těchto změn se tedy z hlediska MU není potřeba příliš bát.
Ostatně to samé platí i v oblasti výzkumu. Rozdělování finančních prostředků v rámci institucionálního financování je možná nespravedlivé nebo podivné, ale ve chvíli, kdy je uplatněno na vysoké školy, opět MU získá relativně více finančních prostředků. Také v oblasti výzkumu jsme totiž aktivní ve velmi širokém spektru oborů a témat a vcelku jsme ve všech docela nebo hodně úspěšní při srovnání s jinými českými výzkumnými institucemi. Při uplatnění nejrůznějších metod převádění výsledků na finanční prostředky se proto MU bude pohybovat mezi těmi vysokými školami, které budou získávat spíše více než méně. Ani tady se nemusíme příliš obávat.