Standardně se v něm konají třeba přednášky vědeckých osobností v rámci cyklu Mendel Lectures. Jen tak přístupný ale refektář Starobrněnského kláštera, který pro akce využívá Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity, není. Když se do něj někdo dostane, měl by se proto pořádně rozhlédnout. Má totiž nejhezčí secesní výzdobu, jakou lze v Brně vidět.
Dnes už ne tak často slýchané slovo refektář označuje jídelnu řeholníků. Ten v areálu Starobrněnského kláštera ale obyčejnou jídelnou úplně nebyl. „Augustiniáni byli otevřeným řádem, scházely se zde proto významné osobnosti a za určitých okolností bylo také možné využívat mnišskou knihovnu. Refektář v přízemí, který je označován jako zimní, protože v patře je ještě letní, se používal ke slavnostním událostem,“ přibližuje historik umění Jiří Kroupa z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
Někdy od roku 1910 se akce konaly v opravdu krásném prostředí, právě tehdy dostal refektář svoji dnešní podobu. Sál má bohatou stropní výzdobu a hned po vstupu do něj upoutají návštěvníka sochařské prvky v čele místnosti. Ztvárňují svatého Augustina na pravé straně a vlevo skupinu poutníků a řeholníků, kteří k němu vzhlíží a za sebou mají gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Pod tím vším je pak latinský nápis, který v doslovném překladu znamená: Přivedl jsi nás k sobě a naše srdce spočívá v tobě.
O dnešní vzhled prostoru se podle Kroupy postarala dvojice pražských sochařů a dekoratérů Josef Václav Pekárek a Karel Novák. „Oba byli žáky Josefa Václava Myslbeka. Původně pracovali samostatně, ale později si vytvořili společný podnik s názvem Uměleckoprůmyslový závod pro práce ornamentální a figurální. Vytvářeli komplexní celky, proto jsou součástí refektáře i secesní kamna,“ vysvětluje odborník a doplňuje, že stejná dvojice je podepsaná i pod vzhledem fasády budovy spolku Vesna v brněnské Jaselské ulici. Prostorný sál v areálu Starobrněnského opatství však zdobí navíc ještě busty Jošta Moravského a jeho otce Jana Jindřicha, někdejších moravských markrabat.
Druhý jmenovaný založil původní augustiniánský klášter, jenž se nacházel v prostorách kostela svatého Tomáše a dnešního Místodržitelského paláce na Moravském náměstí. Ano, spojení augustiniánů a areálu na Mendlově náměstí je relativně mladé. Stěhovali se sem v roce 1783 po tom, co tehdejší císař Josef II. nařídil, že v jejich budovách budou nově sídlit moravské úřady. A také po tom, co byl zrušen předchozí klášter cisterciaček, které starobrněnský areál obývaly předtím. To pro ně byl už v první polovině 14. století vybudován.
Augustiniáni měli ve svém předchozím působišti silné napojení na brněnské vysokoškolské studenty. V roce 1778 se do Brna na čtyři roky přemístila univerzita z Olomouce. V místech, která jí byla přidělena, ale neměla vlastní studentský kostel, takže využívala právě kostel svatého Tomáše. A jako univerzitní aula sloužila místa, kde je dnes expozice starého umění.
Přesun do budov na Mendlovo náměstí pro řeholníky představoval složitou operaci. Přemisťovala se s nimi i cenná knihovna a hlavně proslulý stříbrný oltář s deskovým obrazem Svatotomské Madony, kterou měl mnichům darovat sám Karel IV. „V literatuře existují pěkné popisy toho, jak se augustiniáni báli, aby se oltáři něco nestalo nebo někdo něco neukradl, takže ho stěhovali časně ráno a po částech po Pekařské ulici,“ doplňuje ještě Kroupa. Památka je v bazilice na Mendlově náměstí k vidění dodnes.
