Jiné pohledy na migrační krizi než prezentují třeba česká masová média, se snažili nabídnout hosté čtvrteční debaty na téma Uprchlíci a právo. V aule na Právnické fakultě MU vystoupil mimo jiné filozof a sociolog Václav Bělohradský a také ministr Jiří Dienstbier, který má ve vládě na starost lidská práva. V diskusi apeloval na to, že je třeba hledat společné evropské řešení vzniklé situace.
K označení krize v debatě vyjádřil výhrady. Česko podle něj žádné nečelí a jeho obyvatelé nemají důvod k hysterii. Ministr to doložil letošním počtem syrských žadatelů o azyl v Česku, kterých bylo koncem minulého týdne celkem 120. Diskutující se shodli na tom, že se veřejné mínění o problematice uprchlictví a migrace dá shrnout jedním slovem: panika. A to má řadu důsledků.
Mimo jiné odmítání vpuštění uprchlíků země. To je podle vyjádření Dienstbiera i Pavla Pořízka, vedoucího kanceláře ombudsmanky, protiprávní, protože k tomu Českou republiku zavazuje řada mezinárodních nebo evropských dokumentů. „Například Ženevské úmluvy ani neumožňují mezi migranty rozlišovat a vybírat si mezi nimi k přijetí třeba jenom křesťany,“ uvedl Pořízek.
Dienstbier na něj navázal v tom smyslu, že ho daleko víc znepokojuje radikalizace společnosti, ve které se objevují fašizující tendence. Co se mu ale nelíbí především, to je současné nastavení toho, jak se mají státy starat o lidi, kteří ze zahraničí přichází.
Podle stávajících pravidel má povinnost vést azylové řízení s nově příchozím ten stát Schengenu, do kterého migrant vstoupí jako první. A pokud se rozhodne odsud přesunout, může ho další stát po trase do první země kdykoliv vrátit.
Znamená to tedy, že například Řecko, u něhož se odhaduje, že přes jeho území přišlo do Evropy asi 750 tisíc uprchlíků, by se o všechny mělo také administrativně postarat. Což podle Dienstbiera fakticky není možné a ukazuje to nesmyslnost současného nastavení. „Pokud někdo Řecko obviňuje, že nedodržuje pravidla, je třeba říct, že to jednoduše není v jeho silách. Zemi nezbylo nic jiného, než otevřít dveře a pustit uprchlíky dál do Evropy. Žádný stát není schopný si s takovým náporem poradit sám. Proto je třeba hledat celoevropské řešení,“ zdůraznil ministr.
V debatě padnul také apel na to, aby se víc mluvilo o integraci a začleňování lidí přicházejících do Evropy. „Integrace přitom neznamená, že se muslim stane křesťanem. Integrace znamená, že člověk své náboženství začne vnímat jako jedno z mnoha a přestane pro něj být jediným definičním principem,“ uvedl Václav Bělohradský a reagoval tak na obavy části populace z „islamizace“ společnosti.
Podle filozofa, který působí na univerzitě v italském Terstu, se strach odvíjí od toho, že se současná společnost nachází ve stavu identitární paniky. Takzvaná prekarizace práce, tedy nahrazování plnohodnotných pracovních poměrů různými krátkodobými či jinými formami, a globalizace podle něj způsobují, že lidé pociťují čím dál větší nejistotu, roste dojem ztrácející se identity. Když se k tomu přidá pocit hrozby ovládnutí jinou kulturou, strach se tím podle Bělohradského jenom zintenzivňuje.
