Univerzita vlastní spoustu děl. Jen v případě málokterých má ale jejich obdivovatel šanci, že by se mohl potkat s jejich autorem. V případě trojice obrazů visících na právnické fakultě to ale možné je. Maloval je zdejší pedagog Stanislav Sedláček, jehož práce si z Brna odvezl třeba i papež Benedikt XVI. nebo naposledy americký velvyslanec Schapiro.
Jak se k takovým hostům dostane člověk, který je primárně učitelem správního práva? Postupně. Sedláček fakultu vystudoval, malba ho ale vždycky přitahovala. Když před lety došlo na rozhodování, na jakou vysokou školu jít, rodina mu umění zatrhla. A protože on zase neměl zájem pokračovat v rodinné tradici a medicíně, vybral si právě svůj dnešní obor.
Maloval už za minulého režimu, vystavovat však začal až po jeho pádu. „Dřív to mohli dělat jen ti výtvarníci, kteří byli členy Svazu výtvarných umělců, což já jsem samozřejmě nebyl. Velmi složité bylo také dostat se k profesionálnímu materiálu,“ vzpomíná Sedláček, jenž se na jedné z prvních výstav potkal s tehdejší primátorkou Dagmar Lastoveckou, a tak začala jeho spolupráce s brněnským magistrátem.
Dávalo to smysl. Jestli svým dílem dělá někdo Brnu reklamu, je to právě Stanislav Sedláček. Živým stylem, který sám přirovnává k neoimpresionismu, maluje místa typická pro Brno, zastrčená zákoutí, ale také portréty a ilustrace. „Nikdy jsem necítil potřebu deformovat realitu ani nikoho kopírovat. Umělci chtějí často šokovat, ale já chci ukazovat to pěkné,“ přibližuje svoji filozofii Sedláček, jemuž se moc nelíbí moderní konceptuální umění.
Na otázku, jestli se nebojí, že obrazy, jako jsou ty jeho, časem úplně nahradí digitální fotografie, odpovídá. „A vám by se chtělo chodit do galerie na řadu dokonalých barevných fotek, které jenom přesně ukazují to, co vidíte?“
Sedláček začal pro Brno jako první dělat ilustrace do kalendáře. Pro jeho lásku k městu, která se odrážela i na plátnech, se ovšem časem stal autorem mnoha darů pro zahraniční návštěvy. Jeho obraz si z jižní Moravy odvezla Madeleine Albrightová, britský princ Charles, papež Benedikt XVI., bývalý slovenský prezident Rudolf Schuster nebo naposledy americký velvyslanec Andrew Schapiro.
Nervózní prý Sedláček z takových zakázek není. „V okamžiku, kdy obraz začnu dělat, zapomenu na to, pro koho je. Ruka se mi neklepala, ani když jsem dělal velkou olejomalbu Pálavy pro papeže,“ říká.
Zhodnotit, jak se jeho plátna od fotografických zobrazení Brna liší, může kdokoliv ve vstupním prostoru knihovny právnické fakulty, kde jeden Sedláčkův obraz visí. Další dva jsou ve fakultní zasedací místnosti a jiné třeba v budově sídla Jihomoravského kraje nebo na magistrátu.
Dobročinné dražby a charita
Nebo je možné si některý z obrazů koupit a přispět tak na dobrou věc. Pedagog právnické fakulty spolupracuje s nadačním fondem Atýsek. Při poslední dobročinné dražbě se vybralo 125 tisíc korun, které šly z poloviny do domova důchodců ve Foltýnově ulici v Bystrci a z poloviny do obdobného zařízení v Předklášteří u Tišnova.
„Z výtěžku tam kupují polohovací křesla a postele. Kromě toho se snažíme pomoct Sáře Kališové, desetileté dívce postižené kompletní svalovou atrofií. Jezdíme za ní i na její narozeniny, mám z toho dobrý pocit,“ komentuje svoje „mimoškolní“ aktivity Sedláček, usazený v křesle svého ateliéru kousek od autobusového nádraží na Zvonařce. Umění je pro něj životní vášeň. Když má chvilku, zastaví se v ateliéru třeba jen na hodinu, aby pokračoval v rozdělané práci. Umění však podle něj má i sloužit lidem, proto ty dobročinné aktivity.
