Už třetím rokem udržuje Česká národní banka kurz koruny vůči euru na úrovni okolo 27 korun a sklízí za to z mnoha stran kritiku. Uvolnění kurzu, které by pomohlo například dovozcům nebo třeba k levnějším dovoleným v zahraničí, ale plánuje nejdřív v polovině příštího roku. Proč centrální banka k tomuto opatření sáhla, a jak reagovaly další evropské a světové centrální banky na finanční krizi, která začala v roce 2008 ve Spojených státech, vysvětloval na konci listopadu na Ekonomicko-správní fakultě MU guvernér ČNB Jiří Rusnok.
„Po vypuknutí krize musely centrální banky sáhnout k méně tradičním opatřením, aby zabránily vývoji podobnému při velké hospodářské krizi ve třicátých letech minulého století, kdy se v podstatě zhroutil ekonomický systém, zastavily se finanční toky a to vedlo k masivní nezaměstnanosti a kolapsu celých odvětví,“ vysvětlil Rusnok. Historií poučené centrální banky tedy zasáhly.
„V takové situaci, která nastala v roce 2008 a následujících letech, přestává fungovat přirozený oběh peněz v ekonomice. Důvodem je naprostá nedůvěra mezi jednotlivými subjekty finančního trhu, kdy nikdo nechce posílat peníze do oběhu. Centrální banka do toho musí vstoupit jako „půjčovatel poslední instance“, na kterého se ostatní mohou obracet s důvěrou,“ uvedl Rusnok s tím, že centrální banky tak v mnohem větší míře začaly nakupovat vládní dluhopisy i soukromá aktiva a dodávaly tak do oběhu potřebnou likviditu, tedy zajišťovaly schopnost jednotlivých subjektů dostát finančním závazkům.
„Řada dalších opatření měla směřovat k překonání krize a nastartování oživení ekonomiky. I Česká národní banka byla s dopady krize konfrontována, ale situace u nás byla trochu odlišná, protože nenastal kolaps finanční soustavy,“ podotkl guvernér ČNB.
Nejdřív úprava úrokových sazeb
Zpočátku reagovala Česká národní banka na krizi obvyklým opatřením, tedy úpravou úrokových sazeb. Aby rozhýbala finanční trh, snižovala je, a to poměrně rychle. Na podzim roku 2012 se dostaly téměř k nule.
„Ukázalo se to ale jako nedostačující. Ekonomika byla stále spíše v recesi a na rozdíl od jiných zemí se u nás v roce 2013 vrátil pokles. Bylo to zřejmě dáno extrémně opatrnou fiskální politikou a obecně panujícím pesimismem, kdy podniky neinvestovaly, a lidé neutráceli, zato dramaticky navyšovali úspory,“ přiblížil Rusnok.
V tu dobu také klesaly ceny, a česká ekonomika se tak ocitla na hraně deflace. Aby tomu centrální bankéři zamezili, sáhli po dalším, už méně tradičním nástroji. Oslabili měnu. Koruna se vůči euru propadla asi o pět procent a na této úrovni ji ČNB za pomoci nákupu eur stále udržuje.
„Původně jsme chtěli držet kurz okolo 27 korun za euro zhruba rok a půl, ale za tu dobu se nenaplnilo očekávání, že toto opatření vyvolá inflaci na úrovni zhruba dvou procent,“ uvedl guvernér centrální banky. Doplnil, že i když v domácí ekonomice se tlaky na růst cen obnovily, převážily nad nimi klesající ceny dovážených výrobků a polotovarů.
Proč je dobrá dvouprocentní inflace
Dvouprocentní inflaci se snaží udržovat centrální banky v celé řadě vyspělých zemí. Proč vlastně mají stanovený tento růst cen jako ideální, vysvětluje Rusnok dvěma způsoby. „Jedním z důvodů je, že ne každé zvýšení užitné hodnoty zboží se odráží v pohybu jeho ceny. Známe to například u nových typů elektroniky, které jsou vylepšené, ale stojí stejně jako staré modely. Zvýšení užitné hodnoty je přitom něco, co by člověk měl z celkového pohybu ceny vyčíst.“
Další důvody jsou pak statistické, protože růst cen se měří na určitém koši zboží a služeb, ale struktura spotřeby se vyvíjí a mění se tedy i tento koš. „Obměňuje se ale jen jednou za čas, například jednou za pět let, takže v mezidobí se odehrává změna užitné hodnoty zboží a služeb, kterou ale není cenová hladina schopná věrohodně zachytit. Existuje proto mezinárodní úzus, který říká, že cenová hladina je stabilní, je-li růst cen zhruba okolo dvou procent,“ vysvětlil Rusnok a doplnil, že v současnosti je inflace v Česku pod jedním procentem a mírně roste.
Podle jeho slov dosavadní opatření České národní banky zabránila deflaci a přispěla k oživení české ekonomiky. Mělo to samozřejmě i nevýhody, protože měnová politika nikdy není neutrální. Tentokrát více nahrávala vývozcům.
Krize je pryč, další teď nehrozí
Podle Rusnoka byla finanční krize z roku 2008 největším poválečnou krizí. A přestože další krize přijdou, protože prostě patří k životu, není třeba se jich obávat.
„Za rohem krize není, a to přes všechny problémy Evropy a vyspělého světa. Česká republika je navíc v mnoha ohledech ve velmi komfortní situaci. V porovnání s okolím zažíváme období, kdy ekonomika nemá žádné větší nerovnováhy, máme slušný hospodářský růst, dobrou situaci v oblasti trhu práce, v zahraničním obchodu, máme v podstatě vyrovnaný státní rozpočet a relativně klesá i zadlužení země,“ dodal Rusnok.
Podívejte se na záznam z přednášky
