Jak oba druhy vypadaly a žily?
„Neandrtálci měli rádi velké prostorné jeskyně a živili se hlavně masitou stravou, byli specializovaní lovci, a protože se tehdy měnilo klima a bylo to po období extrémního chladu, byli dobře adaptovaní zimu. Moderní lidé, kteří přišli z jihu, to museli mnohem víc vyvažovat oblečením a stavbou obydlí,“ vypočítává Svoboda a dodává, že to je dobře vidět i na jejich postavách. Moderní lidé byli vysocí a štíhlí, vypadali podobně jako dnešní Masajové, protože přicházeli ve vlnách z tropických oblastí. Ve stepích střední Evropy je zřejmě lákala velká stáda mamutů, koní a sobů. To byl obrovský nový zdroj potravy, ve Středomoří nebo v Africe se soustřeďovali spíš na lov jednotlivých zvířat, gazel nebo rybolov.
O tom, zda mezi oběma skupinami docházelo k nějakým konfliktům, zatím odborníci ještě mnoho nevědí. „Nedokážeme říct jeden univerzální model. Když se potkají dvě populace, které si v krajině konkurují, první, co se většinou stane, je, že spolu začnou soutěžit a dojde k agresi. Stejně tak ale mohli vedle sebe jen koexistovat nebo se mísit. Navíc vše mohlo probíhat jinak třeba ve Španělsku a jinak u nás,“ dodává. Výzkum zatím směřuje k hypotéze, že oba druhy u nás žily nějakou dobu vedle sebe. Proč neandrtálci nakonec vyhynuli, však zatím stále zůstává záhadou.
Za úspěchy českých vědců, kteří působí kromě univerzity také v areálu Dolních Věstonic v rámci projektů akademie věd, stojí hlavně komplexnost jejich výzkumu. Většina lidí si ve spojitosti s nimi asi vybaví slavnou Věstonickou venuši, ale díky dlouhé tradici (první výzkumy se tam začaly dělat už v roce 1924), mají k dispozici světově unikátní soubor koster a dalšího materiálu. Z něj dokáží poznat, jak tehdy lidé žili, znají jejich rituály, půdorysy obydlí nebo kosti lovné zvěře. Navíc spolupracují s mnoha zahraničními týmy.
„Do našeho výzkumu se snažíme vtáhnout co nejvíc metod, proto si vybíráme nejlepší badatele po světě. Základní anatomický popis koster dělá například přední americký antropolog, s Cambridge provádíme izotopové analýzy, které dokáží zjistit tehdejší teploty, migraci lidí nebo poznatky o výživě,“ říká Svoboda. Na analýzách DNA spolupracuje jeho tým s německými kolegy a z této spolupráce už mají i první předběžné výsledky.U našich předchůdců se jim podařilo odhalit tzv. haploskupinu U, kterou mají lidé v Evropě velmi zřídka – vyskytuje se dnes převážně u Laponců. Jestli právě oni jsou potomky našich předchůdců, se zatím nedá přesně říct. Ukáže to možná další věstonický průzkum.
Objev: Moderní člověk žil v Evropě o pět tisíc let dřív
Vědci poupravili dosavadní poznatky o příchodu moderních lidí do Evropy a jejich soužití s neandrtálci.
Na jeho začátku stál italský antropolog Stefano Benazzi, který předpokládal, že se moderní lidé vyskytovali v Evropě dříve, než si odborníci dosud mysleli. Rozhodl se tedy znovu prozkoumat dva mléčné zuby z jeskyně Grotta del Cavallo v jižní Itálii, které se původně pokládaly za neandrtálské. Velmi detailním skenováním tloušťky zubní skloviny a porovnáním se vzorky anatomicky moderních lidí, které dodali právě čeští výzkumníci z našich paleolitických lokalit, se zjistilo, že zuby patřily moderním lidem. To znamená, že jejich příchod do Evropy se datuje o pět tisíc let dříve, tedy v období 45–43 tisíc př. n. l., kdy na našem území žili neandrtálci. „Původně se totiž předpokládalo, že neandrtálci vymřeli ještě před jejich příchodem,“ vysvětluje Jiří Svoboda.
