Obavy, že by Rusko mohlo zastavit dodávky zemního plynu do Evropy, se v posledních měsících i díky ukrajinské krizi neustále objevují v českých i evropských médiích či prohlášeních politiků. Situace na energetickém trhu však není tak jednoznačná, jak se může zdát. Přestože jsou některé evropské země na dodávkách ruského plynu výrazně závislé, tamní ekonomika zase potřebuje peníze, které za tuto komoditu v Evropě utrží.
Evropská unie i jednotlivé státy přesto chtějí svou závislost na zemním plynu z Ruska snížit a alternativy hledají mimo jiné v nekonvenčních zdrojích zemního plynu. „Je to velká paleta zdrojů, které se těží jinou technologií. Patří mezi ně známý břidličný plyn, ale například i málo propustné pískovce nebo metan z uhelných slojí,“ uvedl Jan Osička z Center for Energy Studies působícím při fakultě sociálních studií, který se zabývá energetickou politikou.
Snaha o snižování závislosti na dodávkách z Ruska se samozřejmě této velmoci příliš nelíbí, a tak se snaží veřejnou diskuzi o nových zdrojích ovlivnit. Odborníci z centra, kteří se zabývají otázkami energetické bezpečnosti, zkoumali, jaká je oficiální rétorika této země.
„Soustředili jsme se na léta 2009 až 2011, kdy bylo komerční využívání nekonvenčních zdrojů teprve na začátku, a chtěli jsme zachytit formování diskurzu komunikace Ruska především směrem k Evropské unii,“ uvedl Petr Ocelík. Doplnil, že v tomto období se navíc začala projevovat finanční krize, která srazila i poptávku po zemním plynu, a Rusko se tak ocitlo před úkolem obhájit své dlouhodobé výsadní pozice na evropském trhu.
Analytici zkoumali oficiální dokumenty, energetickou a bezpečnostní koncepci Ruska i projevy představitelů ruské společnosti Gazprom, která plyn vyváží. „Identifikovali jsme dva směry tematizace problému, první je založený na obrazu Ruska jako stabilního a prověřeného dodavatele zemního plynu, s nímž mají evropské země nadstandardní snahy, a druhý se soustředí na environmentální rizika spojená s nekonvenčními zdroji plynu,“ popsal výsledky výzkumu Ocelík.
Doplnil, že Rusko se snažilo a snaží ukazovat vlastní konvenční zemní plyn jako dostupný, levný a z hlediska životního prostředí přijatelný zdroj energie a zdůrazňuje, že příklon k jiným dodavatelům či zdrojům způsobí ekonomické i ekologické problémy, které ve finále zaplatí daňoví poplatníci. Zřejmě nejpřekvapivější zjištění výzkumu je ostrý rozdíl, který Rusové vidí v konvenčních a nekonvenčních zdrojích – představují je jako dvě zcela odlišné komodity, dva zcela odlišné zdroje energie.
„Zajímavé však je podívat se i na to, co v komunikaci ze strany Ruska chybí, a to jsou geopolitická nebo bezpečnostní témata. Zmínky jsme našli jen okrajově v nějakých mediálních výstupech, a dá se předpokládat, že texty byly spíš inspirované západním tiskem, kde to naopak bylo velké téma,“ zdůraznil Ocelík. Na rétorice Ruska ve směru k využití břidličného plynu či jiných dodavatelů zemního plynu se nic výrazně nezměnilo ani v dalších letech a ani s ukrajinskou krizí.
Těžba břidličného plynu se tak v současnosti rozvíjí především ve Spojených státech amerických. V Evropě jsou mezi jednotlivými státy velké rozdíly. Některé země tyto zdroje odmítají kvůli ekologickému hledisku nebo proto, aby nevytvořily konkurenci jinému průmyslu. Například Velká Británie, Polsko, Dánsko a částečně i Německo tyto možnosti těžby zkoumají. „V Česku se velmi rychle začalo poukazovat na možné ohrožení životního prostředí, takže neexistuje ani relevantní průzkum toho, zda vůbec na našem území ložiska plynu jsou,“ podotkl Osička s tím, že mezi ekologická rizika patří například potenciální kontaminace podzemních vod chemikáliemi nebo vyšší únik skleníkových plynů jako metan do ovzduší.
Ani přes to, že Rusko dosáhlo v uplynulých měsících podpisu smlouvy o dodávkách zemního plynu Číně, je na trhu se zemním plynem stále v oslabené pozici. „Evropě to otevírá cestu být v jednáních o dodávkách a cenách této komodity ještě tvrdší,“ uzavřel Osička.
