Jejich laboratoř na Přírodovědecké fakultě MU vypadá jako skladiště nářadí a věcí, které už nikdy nikdo nedá dohromady. Fyzici specializující se na plazma, jemuž se říká také čtvrté skupenství hmoty, ale za pomoci takového materiálu dokážou veleužitečné věci. Jeden z nich, Adam Obrusník, aktuálně pracuje na projektech, které zkoumají využití plazmatu pro sterilizaci lékařských nástrojů nebo při léčbě rakoviny.
Plazma (a pozor, je tím myšleno to plazma, a ne ta plazma, která je součástí krve) tvoří drtivou většinu hmoty vesmíru, člověk se s ním v každodenním životě ale nepotkává. Jde o ionizovaný plyn obsahující ionty, elektrony a další reaktivní částice. Když se vyfukuje třeba do vzduchu, dochází přitom k chemickým reakcím, kterých není možné dosáhnout pomocí klasické chemie.
„Mým úkolem je reakce a chování plazmatu modelovat, porovnávat to s výsledky experimentů, a vytvářet tak nástroj pro lidi, kteří plazma využívají třeba v medicíně,“ naznačuje doktorand přírodovědecké fakulty Obrusník. Ačkoliv věda chce neustále postupovat kupředu, on se při ní tak trochu vrací zpátky.
Různé skupiny biomedicínských odborníků postupně přišly na to, že plazma má v různých oblastech jedinečné vlastnosti. Funguje výborně jako sterilizátor lékařských nástrojů a v praxi už se využívá i při hojení ran. Když se aplikuje, dokáže stimulovat růst nových zdravých buněk. A pak je tady ještě jeden důležitý výzkumný směr. Experimentálně se povedlo zjistit, že by plazma mohlo fungovat jako účinný prostředek v boji proti některým typům rakoviny. Umí zabíjet nemocné buňky a nechat přitom na pokoji ty zdravé, což například chemoterapie dost dobře neumí.
Proč tomu tak je, to se ale zatím přesně neví. A právě to je úkol pro Obrusníka a další fyziky, kteří se snaží fyzikální a chemické procesy v plazmatu, jež za slibnými výsledky pokusů stojí, pochopit. „My fyzici tak fungujeme trochu jako podpůrný tým pro lékaře a biology,“ říká Obrusník.
Že by to byla nevděčná role, ale Obrusník odmítá. „Dá se na to dívat i takhle, ale já s tím nemám problém, nepotřebuju být vědecká rockstar. Ano, úspěch se vždycky snese spíš na hlavu lékařů, kteří plazma využívají v bioaplikacích, ale já si uvědomuju, že jsme v celém procesu vývoje důležití,“ zdůrazňuje mladý fyzik.
Zároveň si moc dobře uvědomuje, že se věnuje něčemu, pod čím si běžný člověk nepředstaví nic moc konkrétního. „Daleko spíš se každému vybaví obrázek pološíleného vědce v plášti,“ směje se Obrusník, který stereotypu v mnoha ohledech odporuje. Třeba už jen tím, že při fyzice zvládnul vystudovat ještě anglistiku. Prý proto, že člověk potřebuje zaměstnávat mozek i jiným způsobem.
Nicméně se přitom zvládl (minimálně v univerzitním měřítku) stát tak trochu vědeckou hvězdou. Na jaře uspěl v soutěži Brno Ph.D. talent, což mu mimo jiné vyneslo speciální stipendium na zbývající tři roky studia. Uznání ale získával už jako magisterský student, to když pro svoji práci získal podporu z Programu rektora a jako jeden z nejmladších účastníků najednou začal jezdit na zahraniční konference.
Přihláška na doktorát pak už byla jen přirozeným vyústěním, začátek Obrusníkovy vědecké kariéry ale patří spíš do kategorie historek k pivu. „Na konci bakaláře jsme měli jít na nějakou exkurzi a já na ni zaspal, takže si mě učitelka moc dobře zapamatovala,“ směje se dnes už doktorand začátku spolupráce s docentkou Lenkou Zajíčkovou, která se stala jeho školitelkou. A to přesto, že třeba na doktorát mohl jít Obrusník hned do několika evropských zemí. Už předtím byl na stáži v nizozemském Eindhovenu nebo německé Bochumi.
Když se rozhodoval, kam jít dál, mohl si jako naděje personálně poddimenzovaného oboru vybírat. Anglie, Holandsko nebo Německo? Pro někoho možná překvapivě vyhrála varianta zůstat doma. „Rozhodl jsem se tak hlavně kvůli skupině, ve které pracuju, mám tady velkou svobodu. V zahraničí podá vědec konkrétní grant a na něj si vezme doktorandy, takže ti mají dopředu stanovené, co budou následující čtyři roky dělat. Já mám možnost všechno víc ovlivnit. I díky Ph.D. talentu,“ vysvětluje svoje rozhodnutí fyzik.
