Antická dramata mají k právu blíže, než si myslíme. Alespoň to tvrdí profesor Roger Fisher z kanadské Yorkské univerzity, který v Brně v říjnu přednášel na mezinárodní právnické konferenci o alternativních metodách argumentace v právu Argumentation 2015.
Spojovat právo a literaturu pro něj ale nebylo vždy přirozené. Nejprve vystudoval latinu s řečtinou, poté si udělal doktorát z historie. Stále ho to ale k právu táhlo, a proto si jej nakonec dodělal. A začal se mu věnovat svým vlastním, velmi specifickým způsobem: na právo nazírá optikou literatury a příběhů v ní obsažených. Jak tvrdí, situace popsané v tisíce let starých spisech se často opakují i dnes.
Názvy jeho univerzitních kurzů jako Pozdní řecká próza nebo Právo a morálka v literatuře budí u studentů mnoho zvídavosti a otázek, ale také nejistoty. „K čemu mi bude číst staré knížky o magii, čarodějnicích a divných lidech?“ ptal se ho jeden student nedůvěřivě na první hodině kurzu Perspektiv práva a umění. Jiní mu při příchodu už ve dveřích rovnou namítají, že knihy vlastně moc nečtou. To se mu ale obvykle daří během kurzů měnit. Profesor Fisher totiž jako bývalý advokát umí propojit pracovní praxi s historií a literaturou.
„Filozofické texty byly pro studenty příliš suché, proto jsem se obrátil ke krásné literatuře. Na hodinách se věnujeme zejména divadelním dramatům, často se zaměřujeme na soudní jednání v nich obsažená,“ popisuje své lekce přednášející. „Díky tomu máme šanci nahlédnout do životů jiných lidí a zažít situace, ke kterým bychom se v realitě třeba nedostali. Tak se skrze fikci a imaginaci mnohé naučíme,“ dodává.
Opravdu ale stále řešíme stejná dilemata, spory a problémy jako před několika tisíci lety? „Vždy říkám, že velké tragédie se samozřejmě nerovnají právu, je třeba v nich hledat a číst. Navíc se pro lekce snažím vždy vybírat příběhy, které jsou relevantní i pro dnešní dobu.“ Kromě antických dramat tak zařazuje do výuky i texty modernější, jako například Shakespeara nebo Kafkův Proces. „Každý text sice odpovídal své době, dá se ale číst znovu a jinak – dnešní optikou. Mnohdy jsou skvělou paralelou k aktuálním událostem,“ dodává Fisher.
Zvláště na řeckém dramatu je pak podle něj zajímavé, že používá podobný jazyk jako dnešní právo. „Ty hry jsou často překvapivě nadčasové v tom, jak pochybují nad smyslem a významem věcí stejně jako postmoderna. Také se tam objevují silná morální dilemata,“ zamýšlí se profesor. „Navíc situace se v dějinách stále opakují. V základu je to pořád to stejné.“
Svou inovativní metodu výuky práva, která není na právnických fakultách ještě běžně rozšířená, demonstruje na příkladu známé literární postavy Frankensteina. „Zatímco často se setkáme s tím, že se hodnotí trestní odpovědnost monstra, já studenty nabádám, aby se zaměřili na zodpovědnost doktora za stvoření této nestvůry. Jednalo se jen o nedbalostní jednání? Jaký měl podíl na vině za úmrtí, která netvor způsobil?“ naráží profesor na běžně používané termíny z trestního práva. Vždy tak nabádá studenty, aby se na texty dívali jinýma očima, hledali v nich příběhy a náměty k zamyšlení.
S tím souvisí další cíl jeho kurzů. Soustředí se totiž také na umění vyprávět příběhy neboli storytelling. „Podle mých zkušeností je to zcela zásadní dovednost, zvláště pro budoucí práci advokáta s klienty. Člověk s touto dovedností pak lépe argumentuje i v konkrétních případech, které mu přistanou na stole. Dokonce mu to pomůže s výkladem právních norem. Navíc si díky tomu dovede poskládat priority. To dohromady tvoří klíč k úspěchu u řady případů a může to zlepšovat kulturu celé právní komunity,“ vyjmenovává profesor.
V jeho kurzech studenti nečtou pouze knihy s následnými rozpravami a zkouškou. Roger Fisher se jim pokaždé snaží připravit něco netradičního. To označuje jako prožitkovou výuku, která běžným lekcím dodává další rozměr.
„Letos si například museli jít fyzicky prohlédnout staré anglické ústavní dokumenty. Zadal jsem jim, ať je i překreslí. To je totiž donutí si dokumenty prohlížet velmi pečlivě,“ vysvětluje vyučující. „ Po každém takovém úkolu ale musí studenti písemně zhodnotit, zda v tom původním textu spatřují nějakou přidanou hodnotu. To je vždycky dovede k přemýšlení o současných právních spisech ve srovnání s historickými. Navíc pak dokážou význam dějinného vývoje lépe docenit,“ doplňuje.
Netradiční kurzy mají na jeho domovské fakultě v Kanadě velký ohlas. „I přes počáteční rozpaky mi po skončení kurzu chodí někteří studenti poděkovat za to, že jsem jim změnil pohled na právo. Přitom by přijít nemuseli. Nikdo je k tomu nenutí, ale o to cennější pro mě taková zpětná vazba je,“ popisuje profesor Fisher.
A jak to dopadlo s nedůvěřivým studentem zmíněným ze začátku článku? „Nakonec jsme si dlouho a podivně povídali, až jsme se dostali k literárnímu příběhu Ježíše Nazaretského,“ vzpomíná. „A on se mě na závěr zeptal, co by udělal Ježíš v mé situaci? A já odpověděl: Přečetl by si ty knihy zadané na seminář!“ směje se nad historkou vyučující a dodává, že ze studenta se nakonec stal jeden z nejlepších v kurzu a zapsal si pak i další.
