Členství v Evropské unii a více dodavatelů jsou dva hlavní důvody, proč ruská energetická společnost Gazprom nemá v České republice tak velké možnosti prosazovat politickou vůli Ruska. Vyplynulo to z rozsáhlé srovnávací studie, kterou v uplynulých měsících zpracovali odborníci z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií MU (FSS).
Energetika je ve vtazích Ruska se zeměmi střední a především východní Evropy znovu a znovu označována jako politický nástroj mocenských struktur Ruska. „V posledních patnácti letech se například několikrát objevily problémy s dodávkami zemního plynu, takže tato otázka je pořád živá. Nás však zajímalo, nakolik je toto podezření oprávněné,“ představil důvody studie jeden z jejích autorů Martin Jirušek.
Energetické komodity jsou významným vývozním artiklem Ruska, které se snaží obnovit své bývalé mocenské pozice. „Zaměřili jsme se na dvě oblasti, dodávky plynu a také energetických celků pro jaderné elektrárny,“ uvedl Jirušek.
Trh se zemním plynem je citlivý proto, že je stále roztříštěný. Jen velmi těžko se mění dodavatel, zejména proto, že dodávky jsou závislé na dosahu plynovodů. Podobné je to s výstavbou jaderných elektráren, což je složité technologické řešení, které nabízí jen málo firem. „Výstavba takového zařízení je velmi drahá a dopadá na celou řadu sektorů od vzdělání po průmysl. Díky tomu jsou vztahy s dodavatelem dlouhodobé a dodavatele lze jen těžko změnit,“ podotkl Jirušek.
Odborníci z FSS podrobně prozkoumali situaci ve 12 zemích střední a východní Evropy a zjistili, že situace je silně závislá na konkrétním prostředí. „Dá se zjednodušeně říct, že Rusko využívá energetiku jako svůj politický nástroj tam, kde mu to daná země dovolí. Tedy pokud je na něm závislá a nemá žádnou pojistku v podobě ochrany na základě unijní legislativy,“ uvedl Jirušek.
Česká republika má dobré postavení, protože není zcela závislá na ruském plynu. Plyn odebírá nejen z Ruska, ale také z Norska a navíc se jako člen Evropské unie řídí pravidly vnitřního trhu s touto komoditou, což výrazně snižuje možnosti ruské strany využívat ji jako politický nástroj. „Země jako Ukrajina nebo Moldavsko, které nejsou pod ochranou EU, jsou na tom hůře. Situace zde je mnohem náchylnější ke zneužití energetiky pro politické účely,“ uvedl příklady Jirušek.
Doplnil, že nátlak se neprojevuje ani tak v tom, co Gazprom dělá, jako spíš v načasování akcí. „Pokud zastaví dodávky odběrateli, který neplatí, je to normální krok obchodníka. Pokud to ale udělá v okamžiku, kdy se například mění politická reprezentace, která má ne zrovna přátelské postoje ke Kremlu, je to podezřelé,“ vysvětlil způsoby prosazování politické moci Jirušek.
Míru politizace obchodu s plynem zkoumali odborníci z FSS za pomoci tzv. strategického přístupu k energetice. Jde o soubor kritérií, jejichž splnění znamená, že je energetika zneužívána jako nástroj státu. Mezi kritéria patří například snaha ovládat infrastrukturu, boj proti liberalizaci trhu nebo snaha o omezení konkurence.
Jiný postup zvolili u jaderných energetických celků, kde posuzovali způsob zadávání výběrového řízení na dodavatele, stavbu, provoz či dodávky paliva a hodnotili rizika jednotlivých kroků. „V tomto byznysu, kde jde o velké peníze, přirozeně funguje lobbing i na vládní úrovni. Zároveň je ale sektor svázaný velmi přísnými pravidly a možností pro uzavření obchodu je velmi málo, takže fungovat v tomto případě jako prodloužená ruka vlády je vysoce riskantní a firmy si to nedovolí,“ dodal Jirušek.
