Dvoutýdenní kurz o vztazích Evropy a Izraele připravil pro studenty katedry mezinárodních vztahů a evropských studií profesor Alfred Tovias. Světově uznávaný odborník z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě probíral s vysokoškoláky zejména možné budoucí sbližování židovského státu a Evropské unie a vztah Izraelců ke starému kontinentu. Jeho výuku na Fakultě sociálních studií MU navíc doplnily dva semináře s předními izraelskými diplomaty.
Jak významným partnerem je dnes pro Izrael EU?
Evropská unie je dnes rozhodně nejdůležitějším obchodním partnerem Izraele. Přichází z ní totiž asi 35 až 40 procent celkového importu, a to především v oblasti strojírenství a spotřebního zboží. V oblasti exportu se jako hlavní obchodní partneři střídají na špici EU a USA, záleží vždycky na konkrétním roku. V sektoru služeb jsou sice tím nejdůležitějším partnerem stále Spojené státy, současně je ale třeba říct, že služby zaujímají podstatně menší část celkového obratu.
Ptám se proto, že se říká, že vztahy se Spojenými státy nebo s nově vznikajícími trhy jsou pro Izrael podstatnější než vztahy s Evropou.
To si nemyslím. Samozřejmě obchod se vznikajícími trhy vzrostl, ale to platí obecně pro všechny země západního světa. Takže nelze říct, že by pro nás byly důležitějšími partnery než evropské nebo americké trhy. EU a USA mají už tradičně vybudovanou tak silnou pozici a vztah je tak významný, že je vlastně až rutinní a možná na něj někteří trochu zapomínají. Napadá mě teď další oblast partnerství, kterou jsem předtím nezmínil – turismus. Více než 40 procent zahraničních návštěvníků přichází do Izraele z Evropy, Američanů je mezi turisty menšina. Je ale pravda, že co se týče přímých investic, Spojené státy jsou v Izraeli hlavním investorem na trhu, Evropa tam takovou roli nehraje.
V politické rovině jsou vztahy mezi Evropskou unií a Izraelem od roku 2010 zamrzlé. Existuje v blízké budoucnosti nějaká šance na zlepšení?
Zamrzlé jsou, to je pravda. Akční plán, který vznikl jako výstup žádosti o zařazení Izraele do evropské sousedské politiky, byl v roce 2009 pozastaven kvůli vojenské intervenci izraelské armády v Gaze. V ekonomické rovině se ale vzájemné vztahy paradoxně zlepšují neustále. Například byla mezi Evropou a Izraelem nedávno podepsána dohoda o otevřeném nebi, v roce 2010 byl zase spuštěn zemědělský protokol o volném obchodu. Vedle letecké dopravy a zemědělství se rozvíjí také spolupráce v průmyslu nebo v oblasti výzkumu a vývoje. Izrael byl velice aktivní ve čtvrtém, pátém, šestém i sedmém rozvojovém rámcovém programu EU a teď se zapojuje také do nového programu Horizon 2020.
Nálady v Evropské unii vůči Izraeli jsou dost různé. Jak naopak izraelská veřejnost vnímá EU?
Řekl bych, že v těchto otázkách nemají lidé dost informací a často jsou zmatení. Veřejnost si myslí, že zdaleka největším partnerem Izraele ve všech oblastech jsou Spojené státy, což, jak jsem již říkal, není pravda. Sympatie vůči Spojeným státům se však zdají být dlouhodobě větší. Nicméně kdybyste se zeptali běžného Izraelce, zda by měl být Izrael součástí Evropské unie, odpověď by byla jednoznačně ano. EU je u nás zdaleka nejlépe vnímaná mezinárodní instituce, na rozdíl třeba od OSN. A například Německo, které je pomyslným lídrem Evropské unie, je dnes vnímáno vysloveně jako prominentní přítel Izraele.
Ze strany EU je nicméně často slyšet poměrně hlasitá podpora palestinské samosprávy. Jak to vnímají obyvatelé Izraele?
Samozřejmě to nesledují s libostí, protože mají pocit, že Izrael doplácí na způsob prezentace izraelsko-palestinského konfliktu v médiích. V poslední době je však tento negativní vliv vytlačený z mediálního prostoru zejména vznikem nových problémů na Středním východě, v nichž není angažován ani Izrael, ani Palestina. O našem konfliktu se teď obecně píše méně, protože Evropa je zaneprázdněna řešením jiných věcí, jako je Islámský stát nebo třeba uprchlická krize.
Mnoho Izraelců má silné osobní nebo profesní vazby na evropské státy. Jak důležité je to při formování vztahu k Evropské unii?
Hlavně mladší občané Izraele mají dnes už daleko jasnější představu o tom, co současná Evropa je, protože hodně cestují. Podílí se na tom samozřejmě i globalizace, daleko víc toho můžete poznat na dálku skrz média nebo sociální sítě. Pomáhá ale také, že řada lidí studuje na mezinárodních vysokých školách nebo mimo Izrael. I zájem o obor evropská studia je pořád vyšší a vyšší. Izraelci se daleko víc učí evropské jazyky. Kromě toho je naše kultura celkem logicky prostoupena evropskými prvky. Můj názor je, že jsou dokonce převažující nad čímkoliv dalším. To, co někteří lidé vidí jako silnou amerikanizaci izraelské kultury, já popisuji spíš jako europeizaci. Amerikanizace je v Izraeli úplně stejná jako ve většině evropských států. Je to skutečně mýtus, že Izrael je jakýmsi dalším americkým územím. K Evropě máme v celé řadě věcí daleko blíže.
