Přestože čeština není jeho mateřským jazykem, stal se v tuzemsku jedním ze známých popularizátorů vědy. Anglický výzkumník Michael Londesborough, který pracuje v Česku od roku 2002, tvrdí, že čas i peníze investované do propagace se mu vrací. Ať už v podobě zájmu veřejnosti nebo těch, kteří přidělují granty.
Londesborough se do Čech dostal díky boranům, sloučeninám boru s vodíkem. Čeští vědci patří v jejich výzkumu mezi světovou špičku. „Za socialismu patřil výzkum boranů k těm přísně utajovaným. Tyto látky se v přírodě nevyskytují a Češi jich měli velké zásoby. Po odtajnění výzkumu pak publikovali řadu klíčových článků v tomto oboru a úspěšně v něm pokračují,“ uvedl chemik, který do české Akademie věd zamířil po získání doktorátu na univerzitě v Leedsu.
Hydridy boru, které studuje, mají široké využití. Od polovodičů přes možnosti léčby rakoviny či HIV až po výzkum jaderné fúze. Vysvětlit složité struktury těchto molekul a jejich možné využití laické veřejnosti určitě není jednoduché. Přesto Londesborough hledá způsoby, jak to udělat. V říjnu o nich promluvil na druhém ročníku konference Grants Week Masarykovy univerzity.
„Snažím se hledat logické cesty k vysvětlení zdánlivě komplexních záležitostí. Příroda totiž funguje na bázi těch nejjednodušších řešení a věda není složitá, pokud máte základní znalosti o jejím fungování,“ popsal chemik, jak přemýšlí o možnostech přiblížit svůj obor i lidem, kteří mu nerozumějí.
Většina lidí nejlépe porozumí tomu, co může vidět, jenže vědci často řeší věci příliš malé nebo až příliš komplexní na to, aby bylo možné takový přístup uplatnit. Jednou z možností, jak přiblížit vědeckou práci laikům, je tak podle Londesborougha skrze vyprávění příběhů, které se ke zkoumaným věcem pojí.
„Je dobré mít na mysli také různé kontexty. Já například při představování boranů využívám toho, že jsou hodně spojené se studenou válkou a byly to přísně tajné sloučeniny. To vždy lidi zaujme a díky tomu pak mohu snadněji přiblížit další fakta o těchto látkách,“ uvedl příklad chemik.
Nejdůležitější je podle něj najít ve zdánlivě složité problematice jednoduchost a ukázat na ní krásu vědy. „Když se na to zeptáte nějakých výzkumníků, většina vám řekne, že v jejich oboru je celá řada krásných, velmi prostých věcí,“ doplnil Londesborough.
Popularizaci vědy se věnuje řadu let, známý je například z týdeníku České televize Port, kde měl program Michaelovy experimenty. „Je pro mě trochu záhada, jak jsem mohl uspět jako popularizátor vědy v Česku. Možná je to důkaz toho, že gramatická korektnost ve vyjadřování není pro efektivní komunikaci nezbytná. Důležité jsou i další aspekty, modulace hlasu, fyzický projev a především obsah a vyjadřování, které lidé pochopí,“ podotkl Londesborough, který česky běžně mluví.
Ke spolupráci s televizí se podle svých slov dostal náhodou. „Když jsme v roce 2002 uklízeli po povodních na pracovišti v Řeži u Prahy, přijel televizní štáb situaci natočit. Protože jsem úklid organizoval, dělali se mnou rozhovor a ptali se mě i na to, na čem v ústavu pracujeme. Asi jsem je zaujal, protože mě později sami oslovili se žádostí o spolupráci.“
Informovat veřejnost je naše povinnost
Londesborough vědu popularizuje i proto, že chce ostatní přesvědčit, že to, co dělá, je opravdu zajímavé. Mluvit o vědě a sdílet výsledky výzkumů považuje za velmi důležité. Podle něj je to nutné nejen proto, aby výzkumník uměl efektivně publikovat a žádat o granty, ale také aby mohl získávat kvalitní studenty a samozřejmě uměl vysvětlit veřejnosti, co dělá, protože ta má právo na tyto informace.
Vědci se však i podle něj občas schovávají za bariéru „složitosti“, přitom by měli být schopni veřejnosti říct, o čem jejich práce či objev je. „Je to samozřejmě úplně jiné než popsat práci ve vědeckém článku, ale komunikace není jednobarevná a podle mého názoru je potřeba informovat všechny,“ tvrdí chemik s tím, že pokud si odborník není jistý tím, jak o své práci mluvit, neměl by se bát říct si o pomoc zkušenějším kolegům nebo lidem, kteří to mají přímo na starost. „Široký a hluboký přehled v daném oboru a schopnost zaujmout tím lidi je pro vědce důležitá a efektivní zbraň,“ zdůraznil.
Jak dobře vysvětlit odborné věci lidem s různou úrovní znalostí se dá také trénovat. Londesborough doporučuje například psát si krátké abstrakty k výzkumům, které mají maximálně třicet slov. „Dobrá je také hra na vypravěče a posluchače, při níž dvě skupiny lidí stojí proti sobě a vypravěči mají za úkol postupně každému z posluchačů popsat ve dvou minutách svou práci. Je samozřejmě dobré, aby ti, kteří naslouchají, nebyli ze stejné laboratoře, ale z odlišných oborů. Jejich úkolem je pak dát vypravěči zpětnou vazbu, zda vysvětlení pochopili,“ popsal další možnost chemik.
Podotkl, že i prestižní vědecké časopisy jako Nature požadují při zasílání publikací průvodní dopis nejen odborný, ale i laický. Umění vysvětlit jednoduše vlastní výzkum může pomoci i při psaní grantových aplikací, protože o nich také rozhodují lidé, kteří nemusejí rozumět přímo danému oboru.
„Navíc nikdo nikdy neví, koho svým projevem inspiruje k velkým objevům. Anglický chemik Humphry Davy pořádal veřejné popularizační přednášky, na které chodil i Michael Faraday, který se později stal jedním z velkých myslitelů moderní doby a objevil například elektromagnetickou indukci,“ podotkl Londesborough a zdůraznil, že vědci mají v podstatě povinnost o své práci mluvit. „Když se rozhlédnete, tak zjistíte, že jsou veřejností lépe vnímány ty obory, které se nějak prezentují. Bez toho věda může zaniknout.“
