Botanici a zoologové z Přírodovědecké fakulty MU jezdí už několik let do jihosibiřského pohoří Altaj zkoumat, jak v našich zemích vypadala poslední doba ledová. Loni se jim díky cestám na Sibiř podařilo odhalit jedno z tajemství geologické lokality Červený kopec, která se nachází za bohunickým kampusem.
Brněnský Červený kopec je věhlasný díky souvislým uloženinám spraše, což je sediment, který se tvořil pouze v dobách ledových. Spraše jsou silně vápnité a zachovalo se v nich proto mnoho schránek měkkýšů a obratlovců.
„Představují neocenitelný archiv umožňující nahlížet do minulosti a rekonstruovat glaciální prostředí mamutů a prehistorických lidí, například právě za pomoci pozůstatků drobných ulit,“ podotkl biolog Michal Horsák.
Vloni se mu ve spolupráci s kolegy z Univerzity Karlovy podařilo najít a ztotožnit dosud neurčenou fosilii plže právě z Červeného kopce. Zjistil, že jde o zrnovku Pupilla alluvionica, kterou s kolegy našli žijící na několika lokalitách v ruské části Altaje.
Mezi prvními, kdo upozornil na možnosti využití zkamenělin měkkýšů, byl český badatel Vojen Ložek. „Právě on provedl odběr vzorků slavných spraší z Červeného kopce. Kromě charakteristických druhů doby ledové se tam nacházel také jeden nápadně odlišný a v té době neznámý druh. Jelikož se jednalo o vzorky staré okolo 800 tisíc let, nebylo lehké jejich určení a zhodnocení druhové samostatnosti tohoto plže. Materiál byl proto na dlouhou dobu bez dalšího výzkumu odložen do sbírkového fondu,“ přiblížil osudy zkamenělin výzkumník.
Sám Horsák se k nalezeným schránkám plžů dostal náhodou při revizi sbírek Vojena Ložka a díky zkušenostem z předchozích výzkumů se mu podařilo 40letou záhadu objasnit.
„Klíčem k řešení byl materiál získaný v pohořích jižní Sibiře. Z této oblasti byl nedávno popsán jako nový druh i plž zrnovka Pupilla alluvionica. Není zatím známý z jiného místa na světě, vyskytuje se jen na několika relativně blízkých lokalitách v této části Střední Asie, kde jsme ho nalezli také my,“ uvedl Horsák.
O druhové samostatnosti tohoto plže nebylo podle Horsáka pochyb už při jeho popisu pouze na základě schránek. Jedná se o takřka gigantického zástupce v rámci svého rodu. I když dorůstá velikosti pouhé čtyři milimetry, převyšuje všechny ostatní zrnovky svou velikostí až o 30 procent.
„Velkým překvapením bylo, že náš „kampuský gigant“ je na základě detailního porovnání znaků na schránce nerozeznatelný od současných populací z Altaje. Můžeme tak s velkou jistotou tvrdit, že se jednalo o stejný druh,“ zdůraznil biolog.
Doplnil, že další kontrolou rozsáhlého materiálu Vojena Ložka se podařilo zjistit, že se tento druh zrnovky vyskytoval také v další lokalitě u Brna, konkrétně na Stránské skále, a také u rakouské Kremže. Areál tohoto druhu byl tedy podle zjištění odborníků v minulosti výrazně větší než v současnosti a dosahoval od jižní Sibiře až do střední Evropy.
Podle Horsáka potvrzují rozsáhlé výzkumy na Sibiři, že pokud by někdo chtěl podniknout cestu do středoevropské doby ledové, je tím nejlepším místem oblast jižní části ruského Altaje u hranic s Mongolskem a Čínou. Stále se tam vyskytují společenstva rostlin, měkkýšů a obratlovců, která jsou téměř nerozeznatelná od těch, která vědci rekonstruují z fosilií ve střední Evropě.
„Nález v archivech z Červeného kopce napovídá, že oblast Altaje nepředstavuje pouze refugium naší přírody z poslední doby ledové, ale jako útočiště fungovala po značnou část čtvrtohor a umožnila přežití druhů, které u nás vyhynuly před dávnými věky. Zrnovka, kterou jsme považovali za místní endemit, je zde ve skutečnosti pozůstatkem z většího rozšíření v minulosti,“ dodal Horsák.
