Dominik Krejčí ještě měsíc a půl před začátkem podzimního semestru nevěděl, jestli bude moct odjet na studijní pobyt do Japonska – země je totiž už od loňského jara uzavřená pro všechny turisty a studentská víza začala vydávat až začátkem října.
Víza mohl získat ve stejný den, kdy na Tokyo University of Foreign Studies začal semestr. Právě kvůli tomu strávil Dominik první měsíc a půl svého studijního pobytu doma v Česku a do Tokia odjel až na konci listopadu, kdy získal studentská víza.
První část studijního pobytu se tak k online výuce připojoval z Česka, kde je o osm hodin méně než v Japonsku. „K přednáškám a seminářům jsem se kvůli časovému posunu připojoval většinou půl hodiny po půlnoci a běžně jsem končil kolem třetí až čtvrté hodiny ráno, někdy dokonce až v devět. Musel jsem si proto upravit denní režim, v devět ráno jít spát, ve čtyři hodiny odpoledne vstávat, dělat úkoly a noci trávit na online výuce. Bylo to pro mě velmi náročné, na druhou stranu jsem ale po příletu do Japonska neměl jet lag,“ směje se student.
Výuka byla na japonské univerzitě v online režimu po celý semestr a vyučující ji podle studenta perfektně zvládli. Díky takzvaným breakout rooms v Zoomu navíc ve výuce nechyběla ani interaktivní diskuse v malých skupinách, takže Dominik poznal řadu zahraničních studentů ještě před tím, než odletěl do Japonska.
Mezi jeho nejoblíbenější předměty patřila japonština, kterou měl pětkrát týdně, a předmět zaměřující se na mezinárodní vztahy Japonska od 18. století do současnosti.
„Celkově mě ale bavily všechny předměty zaměřené na Japonsko nebo jihovýchodní Asii, tenhle region mě odjakživa fascinoval, je to velmi důležitá oblast, na které bude za pár let stát celý svět.“
Student mezinárodních vztahů navíc začíná psát bakalářskou práci na téma mezinárodních vztahů mezi USA a Japonskem v období 1945–1951 a díky studijnímu pobytu získal neocenitelný kontext událostí, ale také spoustu informací a tipy na vyhledávání zdrojů, což mu výrazně usnadní psaní diplomové práce.
I když mohl celé studium absolvovat z Česka, nemohl si nechat ujít příležitost odjet do Japonska a poznat zdejší zemi, kulturu, místní obyvatele i kuchyni. „V Japonsku byla minimální opatření, takže jsme se normálně mohli potkávat se zahraničními studenty, kterých na místní univerzitě byly víc než tři stovky. Taky jsem procestoval spoustu míst a navštívil řadu památek, kde navíc nebyli žádní turisti. Také restaurace byly celou dobu otevřené, takže jsme mohli objevovat nová a nová jídla.“
To, že měl tu možnost odjet na studijní pobyt v době pandemie, považuje za štěstí a je moc rád, že mohl jet. „Ty tři měsíce v Japonsku byly nepopsatelné, poznal jsem spoustu zahraničních studentů, ale hlavně jinou kulturu, která je naprosto odlišná od té naší. Lidé jsou tam hrozně milí, pokorní a slušní. Uměl bych si představit na takovém místě žít dlouhodobě a doufám, že se mi po dokončení studií podaří do jihovýchodní Asie přestěhovat za prací,“ dodává student.
