Volba studia nakonec padla na Fidži, ostrovní stát vzdálený přes 2500 kilometrů od Austrálie. A půlroční pobyt byl pro Mirka Tomáška šokem se vším všudy. Život na souostroví, které tvoří přes tři sta ostrovů s téměř 900 tisíci obyvateli, je podle něj zcela odlišný od toho v Evropě.
„Když jsem po nekonečném papírování konečně dorazil na druhý konec zeměkoule, měl jsem pocit, jako bych se ocitl v úplně jiném světě. Nevěděl jsem, jak se chovat, jak reagovat a měl jsem obrovský kulturní šok, jak tam lidé žijí a jak vůbec přemýšlí,“ popisuje student.
Nejvíc překvapený byl z obrovského vlivu náboženství, které proniká i do fungování státu. „Na Fidži jde o náboženský mix, od křesťanství přes islám až po buddhismus. Pro Fidžijce je proto naprosto nepochopitelné, že je někdo ateista. Víra v boha je tam dokonce tak silná, že studenti ani nejsou ambiciózní při hledání práce a ke kariéře obecně přistupují tak, že uvidí, co pro ně bůh nachystá. Bavit se se spolužáky tak pro mě byl docela oříšek.“
Příliš teorie, ale velká škola života
Mirko studoval na Fiji National University ležící v hlavním městě Suva. V hlavním kampusu, kde žije přes dva tisíce studentů, byl jediným studentem ze zahraničí, na výměnný pobyt tam totiž přijíždí minimum studentů. Musel si zvyknout, že si na něj fidžijští studenti ukazují a říkají: „Támhle, to je on.“
Na univerzitě měl zapsané celkem čtyři předměty: Podnikovou etiku a řízení, Vyjednávání a smlouvání, Nákupní chování a Politickou ekonomii jižního Pacifiku. Všechny byly až příliš teoretické, u všech však šlo doplnit výuku různými případovými studiemi nebo skupinovou prací, jak byl zvyklý z Masarykovy univerzity.
Během studia na Fidži také skládal zkoušky a konzultoval diplomovou práci, což bylo mnohdy kvůli jedenáctihodinovému časovému posunu velmi náročné. Časový posun také zkomplikoval jeho komunikaci s rodinou a bohužel se mu kvůli studiu v zahraničí rozpadl i vztah.
Erasmus mu tak hodně vzal, ale také hodně dal. Procestoval kus souostroví, užíval si rajskou přírodu a poznal místní lidi. Díky tomu, že byl v programu jako zahraniční student sám, ho místní rychle vzali mezi sebe. Jeden spolužák ho dokonce pozval i k sobě do rodiny.
„To se turistovi nepoštěstí. Bylo zajímavé nahlédnout do života místních, kteří často žijí pod hranicí chudoby a nejsou zvyklí na přepych. Ale možná jsou šťastnější než my. Také mají obří rodiny i o osmi dětech, ale zvládají se potkávat několikrát do roka.“
Místní univerzita ho sice znalostně moc neposunula, pobyt pro něj ale byl jedna velká životní škola. „Začal jsem si vážit maličkostí i příležitostí, které máme. Třeba i toho, že jako student MU mám možnosti vyjet úplně kamkoliv. Víte, co by za tuhle možnost dali Fidžijci, kteří jsou svázáni vízy a školným?“ dodává. Momentálně je Mirko opět mimo Brno, nyní se učí v Sarajevu už na svém třetím zahraničním pobytu.
