„Určitě jeď, takovou příležitost máš jen jednou v životě!“ Tuhle frázi jsem slyšel asi jako každý druhý vysokoškolák od svých přátel a rodiny nejmíň desetkrát za studium. Abych vše uvedl na pravou míru, nemluvili o koncertě zámořské kapely, ale o zahraničním studiu pod záštitou Erasmus+. Stejně jako velká část mých kolegů jsem si ani já nebyl výjezdem jistý, ale nakonec jsem se rozhodl přihlášku podat. Rád bych řekl, že jsem si vše důkladně prostudoval, ale pravda je, že jsem motivační dopis odesílal ve tři hodiny ráno z knihovny lékařské fakulty v den uzavírky přihlášek. Neberte si ze mě příklad, jen tím chci říct, že nikdy není pozdě.
Co se týče administrativy, zpočátku se může zdát papírování složité. Se vším vám ale ochotně pomůže Centrum zahraniční spolupráce Masarykovy univerzity a jeho koordinátoři. Pak už jen záleží na partnerské univerzitě. Já jsem se hlásil na univerzitu Lusófona v Portu, kde měli na všechno dost času. I přesto se ale podařilo podmínky vykomunikovat a já mohl v klidu odjet.
Jiný kraj, jiný mrav
Po příjezdu do druhého největšího města Portugalska jsem hned cítil úplně jinou atmosféru, než na jakou jsem byl zvyklý z domova. Nikdo nikam nespěchal, všichni jako by pomaleji i chodili. Lidé seděli na zahrádkách kaváren, kterých je centrum plné, a povídali si. Podobný přístup jsem pozoroval i ve škole. Ne že bychom celé dny popíjeli v lavicích kávu, ale pracovní tempo nebylo nijak závratné. Semináře tam trvají čtyři hodiny. Může se zdát, že není možné, aby člověk udržel takovou dobu pozornost. To je samozřejmě pravda, ale na druhou stranu to ani není potřeba. Místní filozofie káže, že by si měli studenti nosit domů co nejméně práce. Proto učitelé rozdělují seminář na dvě poloviny. V první přednášejí teorii, v té druhé dávají studentům prostor pro práci na jejich projektech a jsou jim k dispozici pro případné konzultace.
Na Erasmu nejste nikdy sami
Trochu jsem se bál, že budu po dobu pobytu osamělý. Z omylu mě vyvedli členové organizace ESN, tedy studenti, kteří organizují seznamovací meetingy, sportovní akce a výlety po okolí i do vzdálenějších měst. Na každé z těchto akcí jsem poznal nespočet lidí, se kterými jsem se později domlouval na vlastním programu. Ať už to byl fotbalový zápas na pláži, piknik na vyhlídce Jardim do Morro nebo jen posezení v kavárně. Nemusí se obávat ani ti, kteří si nejsou jistí angličtinou, do Porta totiž na Erasmus přijede každoročně několik desítek Čechů. Přátelé se tak hledají opravdu snadno. ESN je organizace působící ve všech zemích v programu Erasmus+ a skupina v Portu patří mezi nejaktivnější vůbec. Stačí se pouze zaregistrovat skrz webové stránky a vyzvednout si kartu, která zároveň slouží jako průkaz studenta. Takový ISIC pro studenty na Erasmu.
Je Porto tou pravou volbou?
Pokud hledáte spíš uvolněnější atmosféru a chcete na Erasmu především poznávat navštívenou zemi, zahraniční studenty, užívat si oceánu a teplého podnebí, je Porto tou správnou volbou. Nabízí pěkné historické centrum, impozantní mosty a potěší přijatelnými cenami, které se od těch v České republice příliš neliší. Za zmínku stojí i místní kuchyně, hlavně Pastel de nata, tedy malý dezert z vaječných žloutků, na který narazíte skoro na každém rohu.
Výhodou je i poloha země, protože jste už na půli cesty do dalších atraktivních destinací. Pokud vám to absence ve škole dovolí, vyplatí se vycestovat do Španělska, na Madeiru nebo do Marrákeše, zpáteční letenky seženete i za méně než sedmdesát euro.
Na druhou stranu je nutné přiznat, že převratných znalostí se vám ve škole nejspíš nedostane. Záleží samozřejmě na univerzitě, oboru i samotném semináři. Většina studentů říká to samé, a sice, že mají práce méně než doma, a instrukce jsou poněkud zmatené. Chce to zkrátka pevné nervy a sladit se s místním chodem.
Ať už se rozhodujete jet na Erasmus kamkoli a s jakýmkoli záměrem, rozhodně vám můžu doporučit, abyste hlavně jeli. I já sám, jako nerozhodný student, docházím k názoru, že lidé, kteří se mě snažili k odjezdu přesvědčit, měli pravdu. Erasmus je pro mě zkušeností, díky níž jsem poznal obrovské množství lidí a nasbíral kontakty z různých částí světa, které se mohou kdykoli hodit. Zlepšil jsem si angličtinu i soft skills a alespoň trochu poznal jinou kulturu. Netvrdím, že je zahraniční studijní pobyt nedílnou součástí vysokoškolského studia, ale příležitostí určitě ano. Chopíte se jí?
Autor článku je student fakulty sociálních studií a člen studentské redakce Magazínu M.
