Do řeči se přitom daly úplně náhodou při čekání na přednášku. První semestr byl ve své třetině a Alisson teprve přijela do Brna – kvůli problematickému vízovému procesu se do Česka totiž na rozdíl od svých spolužáků dostala až měsíc po začátku školy.
„Yu-Jou byla prvním člověkem, kterého jsem na MU poznala. Už od začátku jsme si rozuměly, a i nyní, po čtyřech semestrech v Brně, jsme spolu nejen ve škole, ale i ve volném čase nebo na povinných učitelských praxích. A až dokončíme bakaláře, láká nás zkusit magisterské studium v cizině. Chceme posbírat co nejvíce zkušeností, když má dnes naše generace tolik možností,“ vypráví studentka Alisson z Ekvádoru.
Obě jsou ale rády, že si vybraly pro bakalářské studium Česko. To je lákalo svou polohou v centru Evropy, cenovou dostupností a bezpečností, ale také kvalitní výukou i velkou mezinárodní komunitou, která je na MUNI. A tak nastoupily do bakalářského programu English Language for Education na pedagogické fakultě, po jehož dokončení budou moci pracovat jako učitelky angličtiny.
Po příjezdu do Česka ale obě zažily kulturní šok. Pro Tchajwanku Yu-Jou bylo náročné zvykat si na místní kuchyni a odlišná jídla, pro Alisson zase bylo výzvou potkávat odměřenější a rezervovanější Čechy, kteří se na ulici na málokoho usmějí. S postupem času si život v Česku oblíbily. Stále je ale překvapuje pivní kultura, kterou země žije.
Praxe nám daly nejvíc
Studium na MUNI překonalo jejich očekávání – ve škole mají skvělé učitele, a navíc jsou ve třídě, kde s nimi studují také studenti z Kanady, USA nebo Velké Británie. Díky tomu tak mají možnost poznávat angličtinu z vícero pohledů a zároveň být v kontaktu s různými přízvuky a formami angličtiny.
„Ve škole to není žádná hračka. Máme spoustu předmětů a do toho ještě chodíme na praxe do místních škol, takže semestry utíkají velmi rychle. Praxe nás toho opravdu hodně naučily, i když to ze začátku bylo velmi náročné. Musely jsme přijít na hodinu angličtiny mezi osmnáctileté studenty a začít učit, i když jsme to nikdy nedělaly. Ale díky těmto zkušenostem jsme se toho o učení ostatních naučily nejvíc. A zjistily jsme, že nás baví učit ostatní,“ hodnotí studentka Yu-Jou z Tchaj-wanu.
Obě studentky čeká v příštím akademickém roce práce na bakalářské práci, jejíž téma si mají vybrat v tomto semestru. Pomalu také přemýšlí nad tím, kde by chtěly studovat magistra – obě zvažují USA, ale Yu-Jou přemýšlí ještě i nad Japonskem nebo Tchajwanem. „Tak uvidíme, kde nakonec skončíme,“ smějí se studentky.
Obě se ale shodují, že jim Brno, Masarykova univerzita i jejich každodenní kontakt budou velmi chybět. „Neumíme si představit, že už spolu nebudeme trávit tolik času. Ale to je prostě život. Jsme obě moc rády, že jsme měly šanci se poznat. Je zajímavé, že i když jsou mezi námi určité kulturní rozdíly, skvěle si rozumíme. Například já moc ráda chodím s ostatními tancovat na party a celkově jsem ráda ve společnosti a Yu-Jou naopak preferuje klidnější prostředí. Také máme úplně jiné pojetí času, Yu-Jou všude chodí včas, ale já ne. Jsme jako jin a jang. A možná proto nám to tak dobře funguje,“ směje se Alisson z Ekvádoru.
