Nemá rád škatulky a odmítá se do nich řadit. Radek Vymazal studuje biomolekulární chemii, ale zároveň ho baví podnikání v nejrůznějších sférách. Vymyslel projekt DNA portréty, instaluje lidem wi-fi a také působí jako virtuální mobilní operátor.
Co to je? Taková firma představuje alternativu k trojici největších českých poskytovatelů telekomunikačních služeb. Využívá sice jejich technické zázemí, třeba vysílače, ale jinak si virtuál, jak se mu zkráceně říká, dělá vše kolem sám, takže například stanovuje ceny a šířku produktů.
V čem se jako virtuální operátor lišíš od velké konkurence?
Nabízím osobitý přístup, chci být lokální virtuální operátor, ne obsadit celý trh, prostě působit tam, kde se fyzicky vyskytuju. Když člověk komunikuje s velkým operátorem, vždycky se baví s někým jiným. Já chci být člověk, kterého klienti osobně nebo aspoň vzdáleně znají. Dnes jich mám kolem stovky, z některých z nich se stali moji kamarádi, o jiných mám aspoň povědomí, takže vím, kolik mají dětí nebo jak velkou rodinu a co mají za potřeby. A tím jsem na trhu hrozně divný. Nejsem ani značka, ani Radek Vymazal. Jsem něco mezi živnostníkem a firmou.
Proč ses do podnikání pustil?
Původně jsem prodával wi-fi a říkal jsem si, že bych k tomu něco přidal, což bylo v době, kdy se právě o virtuálech začalo mluvit. První tři měsíce jsem ani nevěděl, kolik přesně na klientovi vydělávám nebo prodělávám. Pracoval jsem prostě proto, že mi to dávalo smysl. Baví mě ráno se probudit, vyřídit e-maily a komunikovat s lidmi. Za dobu, co virtuálního operátora dělám, jsem se seznámil se spoustou lidí, ke kterým bych se jinak nedostal. Když člověka dosadí do firmy jako kolečko do soukolí, tak on kolikrát ani neví, co je před ním a za ním, obsluhuje lidi, kteří se k němu nechovají dobře. Já pracuju s lidmi, které znám, chodím s nimi i na pivo.
O financích už máš přehled?
Jsem v kladných číslech, a tím pádem vím, že svoji práci dělám dobře, a proto pokračuju. Kdyby to tak nebylo, končím.
Mohl bys přiblížit také DNA portréty? O co jde?
Vezmu si klientovu DNA s informovaným souhlasem, že s ní můžu nakládat, zanalyzuju jednotlivé úseky, které jsou biologicky významné pro identifikaci jedince, a tuhle informaci přenesu na plátno. Vznikne tak velice osobní obraz.
Kombinuješ v sobě různé oblasti, podnikáš a studuješ. Co převažuje?
Jsem zaměstnaný v Praze v logistické firmě, studuju chemii a podnikám v telekomunikacích. To je logické, ne? (směje se) Spousta lidí má pitomé představy, že když studuješ organickou chemii, říkají ti chemik, máš nálepku chemik na čele a celý život budeš dělat chemii. Když se ale oprostíš od všech cizích slovíček, která pořád používáme, tak postupy jsou stejné, pořád používáš trojčlenku a sčítáš, a je jedno, jestli sčítáš propisky nebo atomy. Mně se osvědčilo, že cokoliv, co jsem se naučil v jedné oblasti, jde při troše kreativity využít i v jiné. Přijde mi zbytečné nechat se zařazovat do jedné škatulky.
Dobrých nápadů mají lidé spoustu, ale ne každý se odhodlá převést je do praxe. Jak ses k tomu odhodlal ty?
Cítil jsem v sobě hroznou chuť něco dělat. Začalo to asi před třemi lety, ale už rok předtím jsem si říkal, že bych se rád do něčeho pustil. Začal jsem s DNA portréty, skončil jsem s nimi na druhém místě v hlavní kategorii soutěže Podnikavá hlava. Na tomto projektu jsem se všechno učil – jak prodávat, jak komunikovat s lidmi, zkrátka důležité soft skills.
Máš nějakou radu pro ty, kteří s rozjezdem vlastního podnikání váhají?
Přestat poslouchat rady těch, kteří o podnikání a oboru nic neví, a ideálně poslouchat ty, kteří pracují v podobném odvětví, ale jsou dva tři kroky před tebou. Člověk by si měl brát k srdci jen relevantní rady. Mně na začátku spousta lidí říkala, že dělám hlouposti, ale když takový člověk nebyl ani zaměstnaný, natož aby se sám do něčeho pustil, nemůže soudit. Ale pak si člověk o sobě zase nesmí moc myslet, když se mu začne dařit.
