K nejrůznějším lidem a do odlišných prostředí se díky svému zaměření na doktorském studiu dostává Barbora Chmelíková z Ekonomicko-správní fakulty MU. Zabývá se finanční gramotností, jejíž základy rozšiřuje mezi sociálními skupinami, které to nejvíc potřebují. Třeba mezi matkami v azylových domech nebo mezi dětmi z dětských domovů. Ráda by pronikla i na další místa, a tak teď hledá studenty i z jiných fakult, kteří by školení mohli dělat s ní.
Zkušenosti z různých dobrovolnických aktivit sbírala už před doktorátem. Když s ním začala, využila navíc možností projektu, který má fakulta se Citi Foundation a který se zaměřuje právě na finanční gramotnost. „Některé instituce jsem znala už z dřívějška, takže jsem je oslovila s tím, zda by nechtěly ve větším objemu pokračovat,“ popisuje Chmelíková, která už má dnes skupinu pěti studentů, kteří školení o tom, jak nakládat s penězi, dělají s ní.
Nápad se ujal velice dobře. Na jaře vloni tak byli v dětském domově, několik kurzů dělali pro klientky z azylového domu a naposledy minulý týden se Chmelíková podívala i do brněnské věznice. „Tam mě to mile překvapilo, vězni byli hodně aktivní. Dávala jsem jim malý dotazník, abych zjistila, jak na tom jsou, a když třeba někde udělali chybu, brali to jako soutěž a snažili se svoje odpovědi zdůvodnit, což je také dobře.“
Na jednotlivých kurzech a školeních mluví Chmelíková o tvorbě rodinných nebo osobních finančních plánů a záludnostech úvěrů nebo o tom, jak fungují jednotlivé druhy platebních karet.
Podobné informace obohacené o řadu dalších dostávají i studenti, kteří k Chmelíkové chodí na specializovaný předmět s názvem Finanční gramotnost. Právě v řadách studentů kurzu bude hledat další potenciální školitele, díky kterým by se mohly kurzy dál rozšiřovat. Uvítá ale i další zájemce. O školení je totiž zájem.
„Rády by je uspořádaly další dětské domovy nebo azylové domy, zatím nás ale není dost, abychom je mohli dělat systematičtěji,“ říká doktorandka, která by ráda zapojila víc studentů, jejichž zaměření není čistě ekonomické. Třeba budoucí právníky nebo učitele, kterým se předmět a následná školení lidí ze znevýhodněných sociálních skupin budou hodit jako praxe.
Nebo je můžou dělat prostě jen pro dobrý pocit, že pomohli někomu, kdo se dostal do složité životní situace. Podle Chmelíkové má člověk na vysoké škole spoustu možností a je škoda jich nevyužít.
„Studenti často vnímají jenom svoje problémy, ale on existuje i svět venku, kde jsou na tom lidé daleko hůř a potřebují pomoc. Ačkoliv neříkám, že dokážeme spasit svět, tak i tahle drobná pomoc se počítá,“ je přesvědčená doktorandka.
Aktuálně řeší nejen otázku, jak se s kurzy dostat na co nejvíc míst, ale také to, že by měli lektoři kurzů i jejich absolventi dostávat speciální certifikát, jimž se pak mohou prokazovat.
