Je to pětadvacet let, kdy se bývalé Československo rozdělilo na dva samostatné státy a dodnes vyvolává tento krok diskuze o tom, zda to bylo dobře. V uplynulých týdnech mohli lidé hlasovat o rozdělení na výstavě k 1993 Rok samostatnosti a svobody?, která byla před budovou rektorátu Masarykovy univerzity na Žerotínově náměstí. Většina byla pro setrvání v jednom státě.
Začátkem roku 1993 se tehdejší Česká a Slovenská Federativní Republika rozpadla. Běžní občané ale neměli šanci se k tomu nějak závazně vyjádřit, a proto kurátorka výstavy Zdenka Broušková přišla s myšlenkou dodatečného referenda, v němž měli návštěvníci možnost zahlasovat, zda chtějí zemi rozdělit, nebo ne. Lístky byly zvlášť pro české a slovenské občany, kteří mohli také napsat svůj názor na tuto událost.
Výsledky ukázaly, že lidé tíhnou spíš k zachování společného státu. Hlasování se zúčastnilo 1148 lidí, z toho bylo 345 Slováků, a pro setrvání bylo 52 procent, zatímco pro rozdělení jen 33 procent respondentů. Do uren vhodilo hlasy taky 15 procent nerozhodných.
„Takové aktivní zapojení veřejnosti jsme nečekali. Překvapující bylo i to, že odpovídali zástupci různých věkových skupin včetně mladých lidí, kteří tuto dobu nezažili. Mám vždycky radost z toho, že nejsme lhostejní k naší historii a všemu, co přesahuje naše každodenní záležitosti,“ řekla k výsledkům ankety Lucie Vychodilová z pořádajícího Mendelova muzea Masarykovy univerzity.
Řada lidí využila v anketě možnost rozdělení republiky okomentovat. Někteří poukazovali na pozitivní stránky rozdělení země: „Pouze vznik dvou států mohl splnit tužby a ambice Slováků. Jakákoliv jiná forma by znamenala nespokojenost slovenského národa. Udělali to bez nás, ale udělali to dobře. Pozn: nutno dodat, že po určitou dobu po sametové revoluci si většina z nás rozdělení Československa neuměla představit." Nebo: „Domnívám se, že časem by se rozdíly a rozpory mezi oběma národy mohly ještě více vyostřit. Takto se každý z nás může zkusit vyvíjet tak, jak to považuje za nejlepší - jsme si sice dost podobní, ale i odlišní.“ Mladí lidé pak psali například toto: „Už je nám takto dobře. Naše generace už nezažila Československo, tak si to neumíme přestavit.“
Mezi těmi, kteří si přáli zachovat společnou zemi, se pak objevily následující názory: „Měli jsme zůstat spolu jako silnější stát,“ či „Nebol žiadny dovod na rozdelenie, okrem mocenskych,“ a také jasný vzkaz „Protože jsme přeci bratia a ti patří k sobě.“
Výstavu, která připomněla tehdejší dobu třeba na příkladu dvou studentů nebo popisem dobových tiskovin a projevů, připravilo Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity a byla součástí projektu Tři osudové roky podpořeného ministerstvem školství.
