Absolvent politologie na fakultě sociálních studií a nyní výzkumný pracovník na katedře veřejné ekonomie Tadeáš Pala vysvětluje, proč je nejlepší nakupovat humanitární pomoc přímo na místě a jak funguje odvážení uprchlíků do bezpečí.
Jak jste se k pomoci na Ukrajině dostal?
Na Ukrajině působíme při akademických vědecko-výzkumných činnostech a v rámci Humanitární služby Pax, která funguje od roku 2018. Já ale na Ukrajině působím jako freelancer už od roku 2015, kdy jsem tam poprvé jel s jinou organizací, abychom uspořádali letní tábor pro děti. Zůstal jsem tehdy na ukrajinské straně v oblasti Donbasu v místech, kudy probíhala frontová linie. S lidmi, kteří se zabývali humanitární pomocí. Šlo o malé evangelikální církve, které velice dobře fungovaly. A protože i lidé z Česka chtěli pomáhat, stal jsem se prostředníkem. Nešlo o velké částky, za rok jsme měli příjmy do milionu korun. Jakmile se však letos 24. února spustil válečný konflikt, rozjelo se vše v úplně jiném měřítku. Každopádně jsme malá organizace, konstituovaná třemi lidmi, všechno jsou to moji přátelé.
Kdy jste po začátku současného konfliktu na Ukrajinu jel, kolik vás bylo a v čem spočívala humanitární pomoc?
Situace byla složitá. Měli jsme v plánu, že na Ukrajinu odjedu s kolegou v pátek 25. února. Válka se ale rozhořela už ve čtvrtek, takže jsem neváhal a vyrazil. Na Slovensku jsem nabral kamaráda fotografa Juraje Mravce a ještě týž den jsme byli v Užhorodu. Hned druhý den jsem obvolával klíčové spolupracovníky, ti nám vesměs doporučovali postupovat opatrně. První den jsme se dostali do Chmelnického, kde byli naši známí vojenští kaplani, kteří připravovali centrum pro běžence a humanitární centrum.
Můžete popsat situaci na Ukrajině?
Zpočátku trochu chaos, protože nikdo nečekal, že Rusko povede válku s nasazením tanků, letadel, konvojů a velkého počtu vojáků. Nikdo také nečekal, že se ukrajinské velení zachová statečně. Situace se pak trochu stabilizovala. Bylo jasné, že severní fronta nepostupuje nijak intenzivně a na východě byl překvapivý klid. Po několika dnech jsem se proto přesunul do Žytomyru, kde už jsem měl několik přátel vojenských kaplanů a humanitárních pracovníků z místní organizace. Ruská vojska už byla mezi Žytomyrem a Kyjevem, a právě tam jsme začali pracovat s humanitární službou.
Jak taková práce vypadá?
Z minulých let se nám osvědčilo hledat místa, kde se dá pomáhat a nakupovat humanitární pomoc na místě. To má i ekonomický rozměr, protože pomůžete dvakrát: jednak utratíte peníze přímo v místě konfliktu, jednak máte přehled, jaké potřeby obyvatelé mají. A stejně jsme postupovali i nyní. Když jsem přijel, tak kamarádi už měli spoustu informací kdo, kde, co potřebuje. Já jsem mohl referovat českým sponzorům, kteří nám posílali na transparentní účet peníze, na co je potřebujeme. Nakupovali jsme vše v obchodech a rozváželi pomoc sociálně slabým a potřebným. Stěžejní náplní práce bylo vyvážení lidí z míst, kam se blížila ruská fronta nebo byla ostřelována. Jeli jsme s místními v několika autech s vojenským doprovodem. Dovezli jsme humanitární pomoc těm, kteří tam zůstávali, ostatní nastoupili do aut a jelo se zpět.
Vozili jste ukrajinské uprchlíky až do Česka?
Uprchlíky jsme vozili do Žytomyru. Spolupracovníci je pak ubytovali nebo odvezli na západ, případně do Lvova, kde už byl připravený transport do Polska. Za peníze dárců z Česka a Slovenska se dařilo dostávat Ukrajince také do České republiky. Jedné rodině ze Sviatohirsku jsme například našli dočasné ubytování na faře u svatého Jakuba v Brně.
Jak obecně hodnotíte organizaci humanitární pomoci na Ukrajině?
To je těžká otázka, protože celý konflikt je poměrně chaotický. Ukrajinci se však semkli a každý nabízel pomoc. Kdo mohl, vstoupil do armády nebo do domobrany, jiní se zapojili do humanitární pomoci. Je třeba vyslovit velký respekt za to, že ukrajinský národ jednotně pomáhal sám sobě. Velkou roli hraje Polsko, kde dochází k redistribuci uprchlíků i pomoci. Zpočátku trochu vázlo zásobování a byly zavřené některé obchody, ale pak se to pomalu stabilizovalo. Třeba nafta se sháněla trochu líp než benzín, na který se stály dlouhé fronty. Stát přepnul na válečnou ekonomiku, což znamená, že hned po válečném úsilí bylo humanitární úsilí na druhém místě.
Kdy se budete zase vracet zpátky na Ukrajinu a jak dlouho tam plánujete zůstat?
Měsíc jsem byl tam, pak jsem se vrátil zhruba na měsíc do Brna, abych vyřídil svoje pracovní povinnosti a resty k rodině a rád bych opět vyrazil zpět. Situace na bojišti se výrazně změnila uzavřením severní fronty a snahou o přeskupení ruských vojsk zase na východ. Chceme našim přátelům a kamarádům pomoct, cítíme zodpovědnost. Máme v plánu sehnat devítimístnou dodávku, která se tam bude víc hodit pro odvoz lidí a dovoz materiálu. Kdyby se výrazně zhoršila situace a vypadalo by to na další vlnu ruského útoku směrem z východu na západ přesně v linii Luhansk–Doněck, tak bychom chtěli vyjet uprchlíkům naproti. Válka se může vyvinout různým způsobem, ale obávám se, že to bude na dlouho.
