Velká aula Karla Engliše přivítala 15. října za účasti rektora Martina Bareše, děkana právnické fakulty Martina Škopa a proděkana Michala Radvana absolventky a absolventy ročníku 1969 až 1974. Prostřednictvím Zlatých promocí společně oslavili 50 let od ukončení studia v obnovené Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Během slavnostního ceremoniálu zazněly aulou místo tradičních žesťů fanfáry hrané na varhany. O speciální hudební ozvláštnění se postaral skladatel Miloš Štědroň. Absolventky a absolventi poté přijali pozvání děkana na číši vína. Jejich hosté si mezitím vyslechli výklad Jaromíra Tauchena o historii právnické fakulty, mimo to mohli zhlédnout výstavu ve foyer budovy, která z pohledu zakládající fakulty připomněla letošní 105. výročí založení Masarykovy univerzity.
Mezi absolventy a absolventkami ročníku 1969 až 1974 se ve společenském i politickém kontextu prosadilo několik osobností, například dlouholetý soudce Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku, člen Stálého rozhodčího soudu v Haagu a pedagog Jiří Malenovský, bývalý soudce Ústavního soudu ČR a vyučující Jan Filip, soudkyně, která zastávala funkci předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová, primátorka města Brna a soudkyně Ústavního soudu ČR Dagmar Lastovecká nebo hráč československé basketbalové reprezentace, který se zúčastnil olympijských her, advokát Jiří Balaštík. Někteří z nich poskytli Magazínu M osobní vzpomínku.
„Když jsem si v roce 2022 přečetl v Magazínu M o Zlaté promoci absolventů lékařské fakulty, upozornil jsem na to hned kolegy z prvního roku studií na tehdy znovuobnovené právnické fakultě. Vedení fakulty má k našemu ročníku zvláštní vztah, který se rozhodlo potvrdit zorganizováním promoce a pamětním diplomem. Díky naší alma mater jsme se tak mohli setkat nejen neformálně, ale i slavnostně, a po letech srovnávat. Oproti dnešním několika tisícům studentů nás tehdy bylo asi 200, takže jsme se navzájem znali, setkávali se obvykle v plném počtu i na přednáškách. Společně sdílíme to, co jsme na staré fakultě na Zelném rynku v letech 1969–1974 prožili a na co pravidelně při setkáních vzpomínáme. Je na co, vždyť každé fakultní výročí bude vždy spojeno s jejím ‚prvním‘ ročníkem. Jako jeho absolventi jsme hrdí na to, že jsme razili zdařile cestu první imatrikulací, prvními zkouškami, prvními praxemi, prvními promocemi a nyní i tou ‚zlatou‘. Při ní s námi alespoň ve vzpomínkách byli i kolegové a učitelé, kteří už naše řady opustili. Před 50 lety jsme vyslovovali ono spondeo ac polliceor. Když nyní stál náš ročník znovu před akademickými funkcionáři ve Velké aule Karla Engliše, snad jsme si mohli dovolit skromně dodat k tomuto promočnímu slibu po našem působení jako soudců, advokátů, státních zástupců, notářů, exekutorů, právníků v podnicích a na úřadech doma i v cizině – promissum fecimus,“ přiblížil dobu studia Jan Filip, vyučující na Katedře ústavního práva a politologie.
„Obnovená právnická fakulta v Brně přivítala nás, studenty prvního ročníku, na podzim 1969. Předcházelo tomu léto, na jehož začátku většina z nás složila maturitu, a všichni jsme prošli přijímacími zkouškami na fakultu. Ty ukázaly ‚hlad‘, jaký byl v té době na Moravě po právnickém vzdělání. Počet uchazečů vícenásobně překračoval množství volných míst a třeba v mé třídě na brněnské Střední všeobecně vzdělávací škole Koněvova (dnes Gymnázium Brno, Vídeňská) zájemci o práva – vesměs úspěšní – výrazně kvantitativně dominovali nad ostatními. Málokdo z nás si ale dovedl představit, co všechno studium práv vlastně obnáší. Líbilo se nám hlavně, že můžeme studovat v Brně, a ne v daleké Praze,“ vzpomněl Jiří Malenovský, pedagog z Katedry mezinárodního a evropského práva. „Léto 1969 se ovšem také vyznačovalo postupem sociálního a politického marasmu. Pár týdnů před naším příchodem na fakultu se řada z nás, alespoň těch z Brna, plna negativních emocí zúčastnila v ulicích protestů proti ‚novým pořádkům‘ u příležitosti prvního výročí srpnové vojenské invaze. Zpětně si říkám, že nemít tehdy štěstí a uvíznout v sítích zuřivě zasahujících ozbrojených složek, by se můj další život zřejmě vyvíjel úplně jinak. Tak, jak se to podle všeho stalo některým našim potencionálním kolegům. I jim by měla patřit naše vzpomínka,“ dodal k atmosféře doby Jiří Malenovský.
„Myslím, že jsme byli děti štěstěny. V našem dospívání jsme zažili nezapomenutelný rok 1968, plný rodící se svobody, demokracie a lidských práv, a následující rok 1969, v němž byla znovu otevřena právnická fakulta tehdy Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Měli jsme štěstí, že jsme mohli začít studovat práva přímo v Brně pod vedením výborných profesorů, zejména těch, kteří na fakultě působili ještě před jejím uzavřením v roce 1950. Nechci vyjmenovávat jména všech, ale musím vzpomenout aspoň jednoho: profesora Vladimíra Kubeše, úžasného člověka, milovníka života a vynikajícího právního teoretika, který nám vtisknul lásku k právům a smysl pro spravedlnost,“ zavzpomínal advokát a bývalý hráč československé basketbalové reprezentace Jiří Balaštík. „Štěstí jsme měli i v tom, že jsme byli dobrý ročník. Měli jsme se rádi, v ročníku, kde nás studovalo něco přes 200, vzniklo 18 manželství. Žili jsme společenským životem a dosáhli úspěchů v mnoha oblastech; v kultuře, ve sportu, v politice a samozřejmě především v našem povolání. Máme mezi sebou skvělé hudebníky, vynikající sportovce, vítěze světového poháru v kouření dýmky zapsaného v Guinnessově knize rekordů, bývalé poslankyně, senátorku, primátorku města Brna, předsedkyni Nejvyššího soudu ČR a další soudce nejvyšších soudů, profesory a docenty, pět ústavních soudců a jednoho soudce Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku a Stálého rozhodčího soudu v Haagu,“ doplnil úspěchy svých spolužáků a spolužaček Jiří Balaštík.
Historie obnovené právnické fakulty
Důvody, které vedly nejprve ke zrušení právnické fakulty a v roce 1969 k jejímu obnovení, čtenářům Magazínu M vysvětlil Jaromír Tauchen, vedoucí Katedry dějin státu a práva.
Politická situace v poválečném Československu se začala přizpůsobovat ideologii zcela odlišné, než byla při založení Masarykovy univerzity v roce 1919. Konkrétně z jakých důvodů byla právnická fakulta v roce 1950 zrušena?
Jako jeden z oficiálních důvodů se uváděl požadavek na posilování technických oborů na úkor oborů humanitních. Vývoj společnosti měl směřovat ke stále menší potřebě právníků, kteří měli být pouze v soudnictví a na úřadech. V podnicích, tedy v hospodářství, potřební být neměli. Další důvod byl ideologický: podle komunistické ideologie mělo právo po vybudování komunismu zaniknout. Pokud zanikne právo, nebudou potřeba ani právníci.
Jaké okolnosti přispěly k tomu, že byla tehdejší Právnická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně obnovena?
Nápad na znovuzřízení právnické fakulty se zrodil již před srpnem 1968. Původně měla v Brně vzniknout ekonomická fakulta a univerzita se měla rozšířit. V roce 1968 však ministerstvo školství řeklo, že je efektivnější rozšířit kapacitu Vysoké školy ekonomické v Praze a Bratislavě, než v Brně vytvářet ekonomickou fakultu na zelené louce. Tehdejší představitelé univerzity však chtěli tuto politicky příznivou dobu využít k rozšíření školy a podali na ministerstvo návrh, aby byla v Brně obnovena právnická fakulta. V době pražského jara o tom bylo možné diskutovat a našlo to i své podporovatele v rámci tehdejších představitelů KSČ v Jihomoravském kraji. Mělo tak dojít k odčinění historické křivdy spáchané na univerzitě a městu Brnu. Jednání s ministerstvem byla dlouhá a komplikovaná. Olomouc a Opava se také přihlásily o to, aby v jejich městech vznikla právnická fakulta. Nakonec vyhrálo Brno. Do procesu obnovy se zapojili také bývalí profesoři fakulty v čele s Vladimírem Kubešem, který se posléze stal předsedou komise pro zřízení právnické fakulty v Brně. Měl se stát prvním děkanem, čemuž však zabránila začínající normalizace. Prvním děkanem se nakonec stal reformní komunista z pražské právnické fakulty Vladimír Klokočka.
Odčinění historické křivdy bylo jediným důvodem?
Další důvod byl praktický. V šedesátých letech byl pociťován velký nedostatek právníků především v podnikové sféře. Počet absolventů, kteří mohli studovat v padesátých a šedesátých letech na pražské a bratislavské právnické fakultě, byl velmi nízký.
