Návrat do předminulého století zažili o letošních prázdninách klasičtí archeologové z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Vydali se na první průzkum regionu Nivica, jednoho z nejizolovanějších v Albánii, kde mimo jiné našli oltář, kam místní lidé ještě dnes nosí obětiny, aby si usmířili démony a získali pro svou rodinu zdraví a štěstí.
Vědci a studenti z ústavu archeologie a muzeologie se do Albánie vypravili na pozvání iniciativy Všechny tváře Albánie, která se ve spolupráci s tamní Národní pobřežní agenturou snaží v rámci Projektu Nivica 2018 oživit izolované venkovské oblasti.
„Chceme za účasti zahraničních organizací a odborníků zpřístupňovat a objevovat izolované horské oblasti v kraji Kurvelesh na jihu Albánie, které i přes ohromný potenciál stále zůstávají běžným návštěvníkům skryté,“ uvedl Robert Dobra, albanolog a vedoucí iniciativy Všechny tváře Albánie.
Letos pozvali archeology z Muni pod vedením Věry Klontzy. „Jejich cílem je ukazovat nejen přírodní bohatství, ale také historické a archeologické památky, a proto nás do projektu přizvali,“ uvedla Klontza.
Svatyně pro usmíření démonů
Údolí kolem vesnice Nivica je od pobřeží i od vnitrozemí oddělené pásmem vysokých hor, je tedy obtížně dostupné, a tamní památky tak nejsou nijak systematicky prozkoumané.
„V podstatě jsme chodili po krajině s dobrovolníky, kteří značí turistické trasy, a v jejich okolí jsme hledali pozůstatky historických aktivit. Mezi jinými nás zavedli na místo, které prý místní lidé stále využívají. Ukázalo se, že je to svatyně, která stojí zřejmě na pozůstatcích zaniklého kostela,“ popsal jedno z velkých překvapení výpravy její člen Michal Hlavica.
Hlavicu zaujalo především to, že se ve svatyni a jejím okolí odehrávaly nějaké aktivity poměrně nedávno, a to v řádu dní.
„Poznali jsme to podle obětin, které se tam nacházely. Podle nás se tam odehrávaly pověrečné rituály, jejichž cílem bylo usmířit zlé duchy. Tyto takzvané démonolatrické úkony známe především z předkřesťanského období, v dnešní době je takový nález v Evropě už velmi výjimečný. Podobné praktiky se třeba na východní Moravě odehrávaly ještě někdy na konci 19. století, ale postupně vymizely,“ uvedl Hlavica.
Místo se svatyní nese pojmenování podle dubů, které tam rostou. Právě dub je totiž symbolickým stromem spojovaným ve starověku s božstvy disponujícími nadpřirozenou silou.
„Viděli jsme na místě praktiky, které velmi dobře známe jako typické slovanské rituály související se symboly života, smrti a Slunce, které odkazují k cyklickému vnímání času. Podobné svatyně bývají většinou ve trojicích a místní lidé nám skutečně řekli o dalších dvou podobných místech. Kvůli špatnému počasí jsme se k nim ale nedostali.“
Kulty, k nimž se usmiřování démonů váže, většinou zanikly s příchodem křesťanství. Především ve venkovském prostředí po nich však zůstaly pověrečné rituály či spíše zvyky předávané z generace na generaci a podle Hlavici často už bez znalosti jejich původního kontextu.
„I když jsme se sami kvůli jazykové bariéře od obyvatel vesnice mnoho nedozvěděli, zjistili jsme skrze tlumočení, že těm místům říkají šťastná. Mají je tedy spojená s něčím dobrým a nikoliv s démony,“ řekl a dodal, že by se rádi domluvili s odborníky ze Slovinska a Makedonie a tento fenomén prozkoumali v dalších letech podrobněji.
Jako objevitelé v 19. století
S návratem do regionu Nivica počítá i Klontza, protože tam našli celou řadu dalších archeologicky zajímavých míst.
„Byly to například helenistické hrady, středověké pevnůstky a dokonce jedna lokalita patřící do starší doby kamenné. Na dvou vybraných místech, z nich jedno je svatyně a její okolí, kde jsou velmi pravděpodobně pozůstatky kostela a osady, bychom chtěli udělat nedestruktivní výzkum a zhruba zjistit, co můžeme očekávat při případném klasickém archeologickém výzkumu zahrnujícím vykopávky.“
Klontza zdůraznila, že je celé místo hodně překvapilo. „V podstatě jsme tam tak trochu zmateně pobíhali a snažili se pochopit pro nás úplně neznámou krajinu. Nemohli jsme se opřít o žádné předcházející bádání. Cítili jsme se jako cestovatelé z 18. či 19. století, kteří objevovali nová místa. V archeologii už totiž nejsme zvyklí na to, že přijdeme do míst, o nichž se téměř nic neví. Přitom údolí v okolí Nivici má pro archeology velký potenciál.“
A zajímavá je oblast nejen pro ně. Horská oblast, jako je třeba Kurvelesh, se navíc nachází blízko dnes již frekventované jihoalbánské riviéře, a přímo si tak říká o síť značených turistických stezek. „Právě stezky pro hiking jsou nyní páteří naší činnosti a během podzimu bude zveřejněna mapa asi 130 kilometrů značených historických tras, které jsme už zpřístupnili,“ uvedl Dobra z iniciativy Všechny tváře Albánie..
Podle Dobry jde také o to ukázat místním lidem, že právě jejich charakterističnost a blízkost k přírodě jsou jejich největším pokladem. Albánský venkov se totiž dlouhodobě vylidňuje, místní přežívají skromně a zaslouží si podle něj lepší vyhlídky, které může poskytnout právě turismus.
Iniciativa Všechny tváře Albánie se v rámci Projektu Nivica navíc chystá do regionu přivézt další odborníky z různých odvětví. Jde třeba o specialisty na využití krajiny, zahradní architekturu, stavitele nebo i horské záchranáře, jejichž práce v oblasti bude v budoucnu potřeba.
