Loni v létě strávili archeologové z Masarykovy univerzity tři týdny nedaleko krétského letoviska Elounda. Místo dovolené zkoumali dvě lokality – vrchol Oxa a přilehlé údolí Kalos Lakkos. Chtěli zjistit, proč a jak lidé dříve sídlili v regionech na první pohled nepříznivých a dnes zcela opuštěných.
Iniciátorkou výzkumu je Věra Klontza Jaklová z oddělení klasické archeologie filozofické fakulty. Na Krétě žila a během tamní vědecké práce ji mimo jiné zaujala otázka, kam se podělo krétské obyvatelstvo mezi 9. a 10. stoletím, kdy ostrov patřící k Byzantské říši obsadili Arabové.
„Nechala jsem se inspirovat dobou bronzovou, v níž se lidé v horších časech stahovali z pobřeží do hor, kde na strategických polohách budovali útočiště. Při jejich kontrole jsem narazila právě na vrchol Oxy,“ popsala výběr lokality Klontza.
Vybraný skalnatý hřbet tvoří bariéru mezi pobřežím a vnitrozemím ostrova. „Je to dominantní kopec, který umožňuje kontrolovat okolní krajinu. Lidé jej jako útočiště využívali od rané prehistorie, ale nikdy ne kontinuálně,“ popsala Oxu Klontza.
Výzkumníci se soustředili na středobyzantské období. Podle nalezené keramiky se tam začalo obyvatelstvo stahovat kolem roku 700 a patrně tam vydrželo až do roku 1000. „Z této doby jsme na místě našli na 260 architektonických zbytků masivního opevnění, obytných i obranných staveb. Největší pozornost si však zaslouží cisterny na vodu, kterých je tam téměř padesát,“ doplnil řecký archeolog působící v Brně Manolis Klontzas.
Podrobné mapování archeologických památek má na starosti Pavel Staněk ze společnosti Archaia Brno, která na výzkumu spolupracuje. „V létě jsme zaměřili všechny dochované konstrukce a vytvořili prostorovou mapu lokality. Do budoucna se pak budeme soustředit na místa s vyšší koncentrací nálezů,“ uvedl Staněk.
Na Krétě začali s výzkumem i odborníci z oddělení pravěké archeologie Předního východu, kteří se zaměřili na přilehlé údolí Kalos Lakkos. „Měli jsme výzkumnou základnu v Sýrii, naposledy jsme tam však byli před revolucí v roce 2010. Nabídku od kolegů jsme využili i proto, abychom mohli naše studenty školit v terénu alespoň trochu podobném tomu na Předním východě,“ řekla Inna Mateiciucová.
Z lokality je nadšená. V údolí fungovaly až do 40. let minulého století vesnice a lidé je přestali definitivně obývat v letech šedesátých. „Vytipovali jsme tři místa s archeologickými pozůstatky, která chceme důkladněji prozkoumat. Údolí má však také obrovský přírodovědný potenciál. I když v něm na první pohled chybí vodní zdroj, jeho jméno v překladu znamená dobré údolí a využívalo se původně k pěstování obilí a ovoce. Specifická geologická situace umožňuje koncentraci vody v údolí, která tam stéká puklinami v deskovitém vápenci,“ doplnila Mateiciucová. Aby vědci tamní situaci objasnili, začali spolupracovat i s hydrogeology z přírodovědecké fakulty.
Voda může být také spojnicí mezi oběma zkoumanými lokalitami. Odborníci se domnívají, že systém cisteren na Oxe může souviset se zásobováním údolí vodou. Cílem plánovaného projektu je zjistit, jak fungoval, jaký měl objem, kolik lidí mohl uživit a jak je možné získané poznatky využít do budoucna.
Členem týmu je také kulturní antropolog Maximilian Wilding. Do projektu chce zapojit místní pamětníky, kteří si na život v údolí vzpomínají. Rádi by se co nejvíce dozvěděli o jejich každodenním životě, o používání tradičních technologií, využívání místních zdrojů a vůbec o podmínkách pro zajištění obživy. „Nechceme jen zjistit, jak to bylo dříve. Chceme zjištění propojit se současností a ukázat, že to, co děláme, může přinést informace aktuální i pro současnou společnost. Krize k našemu světu patří, opakují se, ale vždy je tu možnost najít alternativní řešení,“ doplnil Wilding.
