Krátce po dokončení střední školy následovala svatba, stěhování od rodičů a o nějaký ten rok později narození prvního potomka. Generace mladých lidí v socialistickém Československu většinou naplňovaly podobný scénář rodinného života, první děti měly ženy v průměru kolem 22 až 23 let a většinou v manželském svazku. Po listopadu 1989 se však začala situace radikálně měnit.
Například průměrný věk prvorodiček se v poslední době posunul až k 28 letům a ani spojení manželství a rodičovství už není tak silné jako dřív. „Rodičovské dráhy byly tehdy podobnější a jasněji strukturované, dnes je situace mnohem pestřejší a popsat nějaký průměr v podstatě nejde. Můžeme jen konstatovat, že se dnes už nikdo nebude divit, když žena odloží rodičovství do vyššího věku ani když bude mít děti hned po střední škole,“ uvedl sociolog Petr Fučík, který s kolegyní Beatrice Chromkovou Manea zkoumal rodičovské dráhy v České republice za posledních dvacet let.
Experti z Ústavu populačních studií Fakulty sociálních studií MU a jejich studenti pracovali se speciálně upraveným souborem od Českého statistického úřadu, díky kterému měli k dispozici ojedinělé údaje o tom, kdy ženy poprvé rodily, s jakým odstupem měly další dítě nebo v jaké byly partnerské situaci. Podle jejich závěrů se bouřlivý vývoj, kterým prošla společnost, začíná ustalovat a vypadá to, že republice nehrozí katastrofické scénáře z počátku 90. let o extrémně nízké plodnosti a masové bezdětnosti.
„Jako hlavní proměnnou pro pochopení společenských změn v rodinném chování jsme vzali vzdělání, které můžeme považovat za jakýsi indikátor společenského postavení. Například před dvaceti lety se soudilo, že s vyšším vzděláním klesá porodnost a vzdělanější matky mají méně dětí. My jsme však zjistili, že mnohem významněji ovlivňoval počet dětí věk prvorodiček,“ uvedl Fučík.
Zdůraznil, že před dvěma desetiletími existovala silná provázanost mezi vzděláním a věkem prvního porodu a méně dětí měly ženy, které vstupovaly do rodičovství později. Postupně se však chování rozdílných skupin přiblížilo. Věk, kdy ženy mají první dítě, se výrazně posunul na pozdější dobu a také srovnal mezi vzdělanostními skupinami. „Když se tedy podíváme na vývoj společnosti, tak nejvíc proměnili svůj přístup k zakládání rodiny středoškoláci. U nich je nyní časová prodleva mezi ukončením vzdělání, nástupem do práce či osamostatněním se od rodičů a založením vlastní rodiny nejdelší,“ podotkl sociolog.
Manželství jako předpoklad rodičovství
Uvedl také, že v současnosti má na vstup do rodičovství větší vliv přístup k manželství jako instituci, která je s rodičovstvím historicky spojena. Stále více dětí se totiž rodí mimo manželství. Nejen že roste počet nesezdaných matek, ale tato skupina je i pestřejší. „Už nejde jen o ženy z nižších vzdělanostních skupin bez partnera, ale stále častěji jde o ženy s partnerem nebo z vyšších sociálních vrstev,“ doplnil sociolog. Vzdělání však hraje roli i tady. Čím je u ženy vyšší, tím silněji vnímá tradici manželství jako předpoklad rodičovství.
Manželství přitom ovlivňuje celkový počet dětí i odstupy mezi nimi. Podle Fučíka se například ukazuje, že když svobodná matka či rozvedená žena s dítětem vstoupí do druhého partnerství, tak má v průměru více dětí. Ale i tyto rozdíly podle sociologů slábnou s tím, jak si společnost na nesezdané matky dětí postupně zvyká a slábne jejich stigmatizace.
Výzkum podle odborníků také ukazuje, že je třeba upravit odhady vývoje plodnosti. Scénáře z počátku tisíciletí předpokládaly, že s rostoucím počtem vysokoškolsky vzdělaných lidí bude plodnost ještě více klesat, ale to se nestalo. „Zkrátily se totiž rozestupy mezi prvním a druhým, případně dalšími potomky. Takže například vysokoškolačky, u nichž se v 90. letech předpokládalo, že budou mít podstatně méně dětí, svoji plodnost v posledních letech naopak zvýšily,“ dodal Fučík.
