Když se lidí v příhraniční oblasti jižní Moravy zeptáte, co se jim vybaví pod pojmem Rakousko, naprostá většina odpoví Vídeň. Následuje slovo soused a pak životní úroveň a práce. Rakušané si s Českem spojují levné nákupy, Prahu a pivo. To je jeden z výsledků šetření, které letos provedli studenti geografie z Přírodovědecké fakulty MU ve spolupráci s kolegy z Vídeňské univerzity.
Cílem projektu Transformace pohraničí na příkladu jihomoravského-dolnorakouského regionu bylo zjistit, do jaké míry využily regiony ležící v těsné blízkosti hranice nové rozvojové možnosti, které se objevily po pádu železné opony.
„V pohraničí vnímáme tři hlavní mezníky vývoje, pád železné opony, vstup Česka do Evropské unie a vstup do Schengenského prostoru. Z šetření jednoznačně vyplynulo, že největší vliv měla ta první událost,“ uvedl vedoucí projektu Milan Jeřábek z Geografického ústavu.
V rámci dotazníkového šetření se studenti ve smíšených česko-rakouských skupinách ptali obyvatel v okresech Břeclav a Znojmo a na rakouské straně v regionech Hollabrunn a Mistelbach na jejich vnímání pohraničního regionu a spolupráce se sousedy. Získali odpovědi od 312 obyvatel jižní Moravy a 446 respondentů z Dolních Rakous. Pedagogové se pak také ptali na rozvoj regionu deseti českých a deseti rakouských starostů.
Z dotazníků mimo jiné vyplynulo, že lidé na obou stranách hranice velmi kladně vnímají změny v cestovním ruchu, rozvoji infrastruktury či v komunikaci. U dalších otázek byl však postoj často rozdílný. Například problematiku dopravy hodnotí Rakušané spíše negativně, Češi naopak pozitivně a rozdílně vidí obě strany i změny v oblasti pracovního trhu.
Co se týká dopravy, místním lidem také chybí kromě rychlostního spojení Brna s Vídní především další hraniční přechody či chybějící infrastruktura, kdy chybí propojení například v podobě několika stovek metrů železniční trati.
„Relativně shodné je pak vnímání sousedů na druhé straně hranice. Češi a Rakušané se vzájemně posuzují jako přátelští, nekomplikovaní a relativně důvěrní,“ uvedl Jeřábek. Zároveň ale dodal, že Rakušané Čechy stále často vnímají jako součást východního bloku a občas pro ně nejsou rovnocennými partnery. Vidí je jako méně bohaté a méně úspěšné, než jsou sami. Výzkum také poukázal na tradiční velkou překážku, a tou je jazyková bariéra. Uvedlo ji 51 respondentů na české straně hranice a dvacet procent dotazovaných na rakouské straně.
„Z dotazování nám vyplynulo, že kdo neumí německy, málokdy jezdí do Rakouska. Navíc lidé, kteří se nedomluví například ani anglicky mají častěji negativnější pohled na vzájemnou spolupráci,“ doplnil postřehy z dotazování student Ondra Macík.
Na obou stranách hranice se pak ukázalo, že lidé nemají příliš velké znalosti o přeshraničních projektech a často se na nich nepodílejí. Téměř neznámý je pro lidi pojem Euroregion Pomoraví, který zahrnuje právě oblast, kde žijí.
Velké rozdíly jsou podle výzkumníků i v přeshraničních aktivitách samotných obcí. Velmi záleží jednak na jejich velikosti a především na znalostech jazyků, které mohou spolupráci výrazně usnadnit.
„Jsou obce, kde umí vedení perfektně německy, je v kontaktu se sousední obcí a aktivně spolu během roku řeší celou řadu věcí včetně problémů svých občanů. Pak jsou ale obce, kde jsou vztahy více méně formální a například se jednou za rok jen sejde společné zastupitelstvo,“ přiblížil spolupráci na obecní úrovni Jeřábek.
Dodal, že z rozhovorů vyplynulo, že starostové by se v budoucnu rádi zaměřili na spolupráci v cestovním ruchu a v oblasti pracovního trhu.
Přeshraniční spolupráce s Rakouskem patří podle Jeřábka spíše mezi ty slabší, ve srovnání s dalšími sousedními zeměmi. Otázce pohraničí se věnuje dlouhodobě, na svém předchozím působišti se zabýval otázkou česko-saské spolupráce a říká, že tamní spolupráce se dařila lépe. „Důvody jsou různé, větší či menší část Rakušanů má problémy s rozpadem Rakouska-Uherska, Benešovými dekrety nebo Temelínem,“ dodal.
