Každý rok oceňuje Masarykova univerzita cenou rektora tři své vynikající pedagogy, na vyznamenání se přitom podílí i studenti svým hlasováním v Informačním systému MU. Níže představujeme zatím poslední držitele tohoto ocenění ze všech devíti fakult (odkazy na celé příběhy najdete pod odkazy v mezititulcích).
Lékařská fakulta: Pavel Matonoha - Dobrého učitele dělá pečlivá příprava
Když sám poprvé vstoupil na pitevnu, byl to pro Pavla Matonohu zvláštní a silný zážitek. Dnes je to už pětačtyřicet let, co tímto momentem provádí další studenty medicíny. Na lékařské fakultě učí anatomii.
Přírodovědecká fakulta: Martin Čuta – První rok je pro studenty nejtěžší
Byla to chemikářka z gymnázia, která Martina Čutu seznámila s antropologií. Věda, která studuje člověka ze všech možných úhlů, od skladby těla až po kulturní projevy, se mu zalíbila, protože spojovala jeho zájem o biologii a historii. Postupně se vydal cestou fyzické antropologie, s jejímiž základy seznamuje nové studenty už patnáct let.
Právnická fakulta: Lenka Dobešová – Mám ráda jasná pravidla
Pedagožka z katedry občanského práva tvrdí, že pedagog přistupuje stejně k tříletému dítěti i k vysokoškolskému studentovi. „I dospělý člověk ocení určitý systém, jistotu. Proto mám ve výuce ráda pevné body a jasná pravidla, o která se mohou studenti opřít,“ přibližuje své hlavní zásady.
Ekonomicko-správní fakulta: Maria Králová - Odpor k matematice vzbuzujeme od základní školy
V jedné pohádkové písničce se zpívá o nudné statistice, která přináší zajímavé údaje. Maria Králová ji však za nudnou rozhodně nepovažuje a říká, že pro rozvoj společnosti a kriticky uvažující lidi je vlastně nezbytná.
Fakulta sociálních studií: Jan Šerek – Nezajímavé je jen to, co jsem dost nevysvětlil
Psycholog Jan Šerek přiznává, že jak být učitelem, se učil postupně a pomalu. A že momenty, kdy najednou místo studenta stanul v učebně v pozici učitele, pro něj byly dost stresující. „V té době jsem si netroufl na seminář přijít s tím, že nemám konkrétní strukturovaný program a že bude diskuse, o které nevím, jak se bude vyvíjet. Snažil jsem se minimalizovat prostor pro překvapení. Dnes jsem jistější, z minulosti vím, co se dá v diskusi čekat, a sám s tím dopředu pracuju,“ líčí Šerek.
Pedagogická fakulta: Miroslav Chocholatý - Pomáhám studentům, aby to dokázali
Miroslav Chocholatý mohl být kdečím: Správcem tenisových kurtů, strojařem nebo jak sám říká „asi nevalným spisovatelem“. Záměrně si nevybral ani jedno z toho a dnes je z něj vyučující na pedagogické fakultě. A velmi oblíbený.
Fakulta sportovních studií: Jan Cacek – Přednášky jsou pro mě jako droga
Klíčová slova pro učitelskou práci Jana Cacka jsou práce a pokora. S pokorou přistupuje i k získané Ceně rektora MU pro vynikající pedagogy, která pro něj znamená především závazek k tomu, aby se zlepšoval.
Filozofická fakulta: Petr Osolsobě – Svoboda je šance i závazek
Na filozofické fakultě ho znají i ti, kdo s ním nikdy žádný předmět neměli. Studentům přibližuje dílo Shakespeara či Kierkegaarda tak, že se o nich vedou rozhovory i na chodbách nebo při kávě.
Fakulta informatiky: Valdemar Švábenský – Recept na úspěch? Tykání i pevná pravidla
Po celou dobu své zatím ještě krátké pedagogické kariéry sází informatik Valdemar Švábenský na stejný recept. Ke studentům se snaží přistupovat férově, lidsky a otevřeně, což obsahuje třeba to, že jim hned na první hodině semestru navrhne tykání a pokouší se co nejdřív zapamatovat jména všech svých svěřenců.
