Projev rektora Petra Fialy na Dies academicus 2006
Jeden z nejvlivnějších současných britských filozofů John Keane se nedávno ve svém kritickém eseji věnovaném současné situaci univerzit zmiňuje také o proměněném postavení rektora. Rektor je nyní podle Keana nejen vůdčí osobnost univerzity, vzdělavatel a uživatel moci, ale také „hnací síla“, držitel úřadu, správce, dědic tradice, hledač konsensu, přesvědčovatel, usměrňovač iniciativ a především zprostředkovatel. Kromě toho je také „pověřenec vlády, vedoucí podnikatelského managementu, prodavač, politik, občan, mediální hvězda, imagemaker, humanista, realista, expert na vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, psycholog, advokát, lokální patriot, cestující kosmopolita a ironik“. Jistě nedokáži dostát všem těmto diverzifikovaným požadavkům na funkci rektora, nicméně v následující úvaze se pokusím naplnit alespoň některé z nich a být přinejmenším něčím mezi humanistou a realistou; pozici ironika pro tuto chvíli ponechám stranou.