Pediatrie neboli dětské lékařství je obor s mnoha specifiky, a proto si jeho rozvoj na začátku dvacátého století vyžádal zvláštní zájem odborníků. Jedním z průkopníků této disciplíny u nás se stal profesor Otakar Teyschl.

Dnes se studenti Filozofické a Právnické fakulty při cestě do školy nebo z ní běžně nepotkávají. Mnoho však nechybělo a budovy jejich fakult mohly být sousedkami. Stačilo, aby se v plné míře uskutečnila vize výstavby Akademické čtvrti. Komplex budov měl stát právě v okolí dnešní Právnické fakulty. Nakonec se však postavila jen ona.

Jedna z budov Filozofické fakulty Masarykovy univerzity se nachází na ulici, která nese jméno Vladimíra Groha, profesora starověkých dějin právě na této fakultě.

Za dobu, co pro univerzitu pracuje, se v jejím čele vystřídalo šest rektorů a vznikly čtyři nové fakulty. Na potkání by mohl vyprávět, jak stál jen několik centimetrů od britské královny Alžběty II., bývalé americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové nebo několika prezidentů. Ale nedělá to. Hlavní pedel Masarykovy univerzity Jaroslav Gregr nosí při slavnostních příležitostech rektorské žezlo už třicet let, svůj český rekord však nepřeceňuje. „Na univerzitě jsou zajímavější lidé, kteří toho dokázali mnohem více než já,“ říká skromně téměř sedmdesátiletý Gregr.

Zřízení Masarykovy univerzity v lednu roku 1919 znamenalo pro Brno velkou čest, ale nejen státní úředníci si hned po jejím ustavení museli začít klást nerudovskou otázku: Kam s ní? Jeden z argumentů pro zřízení vysoké školy v Brně byl, že město má dostatek správních budov, kde by se výuka mohla konat, aniž by se muselo začít kvapně stavět. To se však ukázalo jako zcela mylný dojem.

V době vzniku nové univerzity a ustavování jednotlivých pracovišť se mimo jiné hledal člověk, který by se ujal organizace botanického ústavu Masarykovy univerzity. Stal se jím profesor Josef Podpěra, který se jevil jako nejvhodnější kandidát, protože byl vůdčí osobností botaniky na Moravě a jeho vědecká práce měla patřičný respekt také v zahraničí.

V souvislosti s rokem 2008 se mluvilo o tom, jak významná byla pro existenci naší republiky léta zakončení číslem osm. Pro historii Masarykovy univerzity hrála větší roli ta zakončená číslem devět. I ona však často odrážejí události podstatné pro vývoj samostatného Československa nebo Česka a dokazují tak provázanost univerzitní historie s českými dějinami.

Blížící se dvacáté výročí sametové revoluce pro mne zároveň znamená, že stejně času uplynulo od chvíle, kdy jsem zakončil své studium na tehdejší Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Vzpomínka na to, že jsem patřil k poslednímu ročníku studentů, který musel projít poněkud bizarní zkušeností státnice z marxismu-leninismu není naštěstí zdaleka dominující myšlenkou na univerzitní časy.