Antropologie, věda zabývající se člověkem, lidskými společnostmi, kulturami a lidstvem vůbec, je na Masarykově univerzitě dávno zdomácnělá vědecká disciplína.

Pevninské ledovce, které pokrývaly velkou část Evropy před stovkami tisíc let, se nikdy až na úroveň Brna nedostaly – roztávaly už před Moravskou bránou. Přesto přímo na půdě Přírodovědecké fakulty leží důkazy o jejich pohybu po Evropě. Před geologickým ústavem se totiž neznámo jak a neznámo kdy usadilo několik bludných balvanů přivezených ze Svinova ve Slezsku.

Ta jména možná laikům na první poslech či přečtení nic neřeknou. Přitom řada osobností Lékařské a Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity výrazně přispěla k rozvoji medicíny a z jejich objevů nebo postupů, které poprvé vyzkoušeli, čerpá medicína dodnes. Proto stojí za to si alespoň některé z nich připomenout.

Traduje-li se o někom, že jej v životě ovlivnilo prostředí, v němž vyrůstal, pak v případě posledního předválečného rektora Masarykovy univerzity Arna Nováka to platí beze zbytku. Syn spisovatelky Terézy Novákové a klasického filologa Josefa Nováka nemohl zasvětit život snad ničemu jinému než literatuře.

Studenti, kteří teď nastoupili na Masarykovu univerzitu, si na ten nepříjemný pocit možná ještě vzpomínají. Obava, že se kvůli špatnému výsledku z přijímacích zkoušek na vysokou školu nedostanou, kolovala v hlavách snad všem. Přitom šanci, že se z nich stanou vysokoškoláci, měli mnohem větší než někteří jejich předchůdci.

Od prvních dnů své existence se Masarykova univerzita potýkala s nedostatkem prostor, kde by se dalo učit. A nejen učit. Místo, kde by se natrvalo usídlili, dlouho hledali i nejvyšší univerzitní činitelé. Dnes bere každý jako samozřejmost, že rektorát najde v Kounicově paláci na Žerotínově náměstí hned vedle jedné z nejfrekventovanějších tramvajových zastávek v Brně, České. Jenže než se do paláce rektorát přesunul, působilo vedení univerzity hned na jedenácti místech ve městě.

Výstava v Národním muzeu v Praze připomíná devadesát let existence Masarykovy univerzity, která byla zřízena zákonem roku 1919 jako druhá česká univerzita v Brně. Pod názvem Podoby v čase nabízí pohled do historie i současnosti této vědecké a vzdělávací instituce.

Všichni občané České republiky si budou v listopadu připomínat dvacáté výročí pádu komunistického režimu. Výrazně k němu přispěly i studentské projevy odporu vůči komunistům. Posluchači vysokých škol se poprvé vzbouřili na podzim roku 1967 v Praze. Na jejich protesty se dodnes vzpomíná jako na takzvané Strahovské události a právě jejich demonstrace vyústila do pražského jara. Ale co se tou dobou dělo mezi vysokoškoláky v Brně?

Boj o druhou českou univerzitu, položení základního kamene, ale i studentská hnutí z nedávné doby připomíná historická výstava k 90. výročí založení Masarykovy univerzity. Výstava nazvaná Příběhy z dějin MU nabízí pohled do života školy i mimořádnou příležitost zhlédnout medaile, insignie, taláry, historické obrazy i fotografie. Vernisáž výstavy se konala ve čtvrtek 21. května v prostorách Lékařské fakulty na Komenského náměstí v Brně.

Více než dva tisíce absolventů všech generací se 30. května sjelo do Brna z celého Česka, ale i ze zahraničí, aby se podívali, jak se i po letech daří jejich alma mater Masarykově univerzitě, a aby se setkali se starými přáteli.

Na Den absolventů, který Masarykova univerzita pořádala koncem května, aby znovu obnovila kontakty se svými početnými absolventy, dorazilo více než dva tisíce držitelů diplomu z brněnské univerzity. Ti, kteří s titulem odcházeli z univerzity teprve před několika lety, se zde mísili s těmi, kteří pamatují ještě předválečné časy. Několika z nich jsme se zeptali na jejich dojmy.

Za účast v odboji za druhé světové války byl popraven. Takovou větou bohužel končí životopis některých osobností spjatých s Masarykovou univerzitou. Jak se jejich boj proti nacistům projevoval? A kdo se jim přesně postavil?